17 C 44/2023-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31.578,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 5. 2. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru z 5. 2. 2019 soud zjistil, že dne 5. 2. 2019 byla mezi žalobkyní jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Soukromá klientela. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 50.000 Kč do 14. 3. 2019 a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do 15. 2. 2023 po 879 Kč měsíčně (včetně úroku 13,90 % ročně). Dále byl žalovaný povinen zaplatit cenu za vyřízení úvěru 500 Kč a dále hradit cenu za služby žalobkyně podle ceníku. V případě prodlení se splácením jedné splátky úvěru po dobu delší tří měsíců nebo více než dvou splátek bylo možné prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Z žádosti z 5. 2. 2019 vyplývalo, že o poskytnutí úvěru žádal žalovaný, který uvedl, že je svobodný, zaměstnanec, bydlí u rodičů, výše příjmu činí 14.602 Kč měsíčně, měsíční platby v domácnosti nemá žádné. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu z 5. 2. 2019 vyplývalo, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] na dobu určitou do 31. 8. 2019 s měsíčním příjmem 14.602 Kč čistého (96 Kč). 5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného u žalobkyně a podkladů pro soudní jednání z 13. 12. 2022 vyplývalo, že žalovanému byl poskytnut 5. 2. 2019 úvěr na účet č. [bankovní účet], žalovaný uhradil 500 Kč za poskytnutí úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel (dostal se opakovaně do prodlení, od 19. 12. 2021 do 22. 4. 2022 nic nezaplatil), výše dluhu k 12. 12. 2022 činila částku 31.578,01 Kč s příslušenstvím. 6. Z dopisu z 30. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu k 30. 3. 2022 (ve výši celkem 42.419 Kč); z podkladů na soudní jednání vyplývalo, že žalovaný dluh částečně (i po zesplatnění) uhradil (což odpovídá snižování jistiny dluhu žalobkyní). Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem z 23. 11. 2022 (který byl téhož dne odeslán poštou žalovanému). 7. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 11. Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalovanému poskytla, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splácet nedostál. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného smlouvou a ve spojení s § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni uhradil dluh pouze částečně, soud žalobě v plném rozsahu (zůstatku dluhu) vyhověl včetně nároku žalobkyně na úrok z úvěru a úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.442 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.264 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31.578,01 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.