20 C 96/2023-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 109.488,45 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela se žalovaným dne 8. 6. 2018 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, mimo jiné zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet], provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku a dále se žalobkyně zavázala na základě Smlouvy o úvěru č. HU00640560 poskytnout žalovanému úvěr ve výši 156.000 Kč, který se žalovaná zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [číslo], skládající se ze splátky jistiny a úroku 10,9%, počínaje dnem 14. 2. 2019 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na den 14. 1. 2027. Jelikož žalovaný nesplácel sjednaný úvěr řádně a včas, počínaje splátkou ke dni 20. 1. 2023 se dostal do prodlení s úhradou úvěru, přistoupila žalobkyně v souladu smluvními podmínkami pro používání úvěru dne 20. 1. 2023 k zesplatnění zbytku úvěru a ke dni podání žaloby činí nesplacená jistina částku ve výši 101.234,57 Kč, kterou dosud žalovaný neuhradil.2. Žalobkyně dále v návrhu uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 8. 6. 2018 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, mimo jiné zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 8. 1. 2019 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentu ve výši 8.000 Kč, kterým žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžnému účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě ve výši 8.000 Kč, žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, proto žalobkyně využila svého práva a v souladu se Smlouvou a podmínkami dne 20. 1. 2023 přistoupila k zesplatnění kontokorentu, kdy dlužná pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 8.000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do dne zesplatnění ve výši 560,48 Kč.3. Z návrhu dále vyplývá, že dle čl. 1 Rámcové smlouvy jsou nedílnou součástí také Obchodní podmínky, Podmínky pro používání úvěru a Ceník, se kterými se žalovaný prokazatelně seznámil před podpisem smlouvy a s ohledem na tuto skutečnost a ukončení smluvních vztahů mezi žalobkyní a žalovaným formou tzv. zesplatnění požaduje žalobkyně po žalovaném úhradu dlužné částky 253,88 Kč, skládající se z částky 12,88 Kč jako záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného, z částky 25 Kč, která odpovídá nezaplacenému měsíčnímu poplatku za neomezené zasílání informačních SMS a z částky 216 Kč, která odpovídá dlužnému pojistnému, které si žalovaný se žalobkyní sjednal dne 10. 1. 2019.4. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).5. Podáním doručeným soudu dne 29. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 4.746,13 Kč se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1.000 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 1.000 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1.746,13 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.746,13 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacením, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.746,13 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2.000 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 2.000 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a co do částky 253,88 Kč. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé o.s.ř. zastavil a to usnesením ze dne 14. 7. 2023, čj. 20 C 96/2023-21, které nabylo právní moci dne 29.8.2023.6. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a povinnost splácet úvěr řádně a včas v pravidelných sjednaných splátkách. Povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný této povinnosti nedostál, byla mu uložena rozhodnutím soudu. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.11. Žalobkyně měla ve věci úspěch, soud jí proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve věci procesně úspěšný nebyl. Přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v jeho poměrné výši, jiné náklady žalobkyně proti žalovanému neuplatnila. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4.180 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám žalobkyně a to rovněž v běžné třídenní lhůtě, když žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 95,43 % (104.488,44 Kč) a neúspěch v rozsahu 4,56 % (5.000,01 Kč), neboť částečné zastavení řízení procesně zavinila žalobkyně. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 90,86 % (100-4, 57-4). Současně soud nerozhodoval o nevrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku s ohledem na částečné zpětvzetí žalobního návrhu, když vychází z ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.