10 C 315/2023-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 58 086,89 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy vedené na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 30. 4. 2015, kterou uzavřel s [právnická osoba]. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 200 Kč měsíčně. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 13. 9. 2016 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek z 26. 10. 2016 postoupila společnost [právnická osoba] na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny přeložené žalobkyní, přičemž těmito listinami, a to smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, ceníkem žalobkyně, rozhodnutím o zesplatnění, předžalobní upomínkou z 4. 5. 2023, výpisem z účtu žalovaného a přehledem o umořování dluhu má soud za prokázané, že podle úvěrové smlouvy č. [bankovní účet] ze dne 30. 4. 2015 žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 200 Kč měsíčně. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto rozhodnutím ze dne 13. 9. 2016 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. V rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, uhradil žalovaný částku 39 672,25 Kč.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 17,9% ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 972,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 324 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 086,89 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.