11 C 352/2023-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výživného, které hradí jeho již zletilému synovi. Žalobce žádá o zrušení vyživovací povinnosti z důvodu, že žalovaný zletilý syn ukončil studium na Střední odborné škole keramické a sklářské a od 1. 9. 2023 je zaměstnán ve [právnická osoba] [právnická osoba] v Karlových Varech. Vzhledem k příjmu zletilého je přesvědčen, že žalovaný je schopen sám se živit. Žalobce požádal o zrušení vyživovací povinnosti s účinností od 1. 10. 2023. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby. 5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že poslední úprava výživného pro žalovaného jako syna žalobce byla provedena rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 2. 2014, č. j. 20 P 121/2009-229. Tímto rozsudkem bylo stanoveno s účinností od 1. 10. 2013 výživné na žalovaného ve výši 2 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 20 P 121/2009. Z potvrzení o studiu žalovaného ze dne 3. 11. 2023 je zřejmé, že žalovaný byl studentem Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské Karlovy Vary v období od 1. 9. 2020 do 16. 6. 2023. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný je od 1. 9. 2023 evidován jako zaměstnanec u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. 6. Dle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 9. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný je zletilý a od 1. 9. 2023 je zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný tedy je výdělečně činný, tudíž je schopen sám se živit. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tak zanikla. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. V souladu s návrhem rozhodl soud o zrušení povinnosti žalobce platit žalovanému výživné s účinností od 1. 10. 2023. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl plně úspěšný žalobce vůči žalovanému právo na náhradu vzniklých nákladů řízení. Žalobce však žádné náklady řízení neuplatnil a z obsahu spisu má soud za to, že žalobci ani žádné náklady nevznikly.