13 C 241/2024-58 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou z 30.4.2024, doplněnou podáním z 12.9.2024, domáhala zaplacení částky 71 208 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 30.3.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) umožnil žalovanému opakovaně čerpat úvěr až do částky 60 000 Kč a žalovaný se zavázal v dohodnuté lhůtě splatnosti úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve sjednaných splátkách, žalovaný úvěr čerpal, uhradil na splátkách celkem částku 10 536 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost hradit splátky, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil k 20.11. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni, zůstala nezaplacena částka 71 208 Kč.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným po zkoumání jeho úvěruschopnosti (zjištěno z výpisu běžného účtu žalovaného) uzavřel dne 30.3.2022 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) zavázal umožnit žalovanému čerpat bezúčelový úvěr až do výše 60 000 Kč, žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby a smluvní úrok ve výši 54 % (zjištěno ze smluvních podmínek) RPSN činila 70,81 %. Žalovaný čerpal opakovaně úvěr, a to v rozsahu dle historie účtu, kdy prováděl platby kartou, na splátkách uhradil celkem 10 536 Kč. Poté, co žalovaný splátky úvěru ani přes výzvu řádně neuhradil, zesplatnil jej právní předchůdce k 20.11.2022 s výší pohledávky 71 208 Kč. Pohledávka byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni s účinností k 27. 9. 2023, což bylo žalovanému řádně oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení žalobkyně o postoupení).5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl opakovaně poskytnut úvěr do výše sjednaného limitu 60 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v minimálních měsíčních platbách až do úhrady celkové dlužné částky dle rozpisu plateb dostupného online na účtu creditea.cz. Jelikož žalovaný postupně vrátil pouze částku 10 536 Kč, byl úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou ke dne 20.11.2022 zesplatněn. Žalovaný je tak povinen uhradit dlužnou částku včetně sjednaného úroku (když namísto sjednaného úroku ve výši 54 % požaduje úrok ve výši 24,81 %) a zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené (včetně kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení). Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, tj. je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně. Soud neshledal žádný důvod neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru dle § 1813 a násl. občanského zákoníku, úvěruschopnost žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy byla ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posouzena řádně, tj. nebylo zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 707,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 422 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.