13 C 260/2024-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 83 417,07 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o úvěru ke služební kreditní kartě ze dne 25.8.2005, která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr s limitem 100 000 Kč, který byl žalovan oprávněna čerpat prostřednictví kreditní karty (účet ke kreditní kartě byl veden pod č. [bankovní účet]). Žalovaný byl povinen úvěr splácet ve splátkách ve výši 1/10 z vyčerpané jistiny úvěru, vyčíslené vždy v měsíčním výpis z účtu k datu splatnosti sjednané ve smlouvě. Spolu s poskytnutým úvěrem byl žalovaný povinen hradit úroky stanovené v oznámení věřitele o úrokových sazbách (ve výši 17 % ročně). Protože žalovaný byl v prodlení s plněním úvěru, žalobkyně dopisem ze dne 16.5.2008 od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně se stala vlastníkem pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil3. Dle § 115a o.s.ř. ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o úvěru ke služební kreditní kartě z 25.8.2005 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty do limitu 100 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn úvěr prostřednictvím karty čerpat úvěr a byl povinen hradit splátky úvěru, poplatky a úroky z úvěry stanovené v rozsahu 1/10 vyčerpané jistiny úvěru podle údajů v měsíčním výpisu. Podle oznámení banky byla výše úroku 17 % ročně. Podle Všeobecných obchodních podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn smlouvu vypovědět v případě závažného porušení smluvních povinností a dále byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn odstoupit pro případ prodlení žalovaného s plněním platebních povinností.5. Dopisem z 16.8.2008 banka od smlouvy odstoupila.6. Z historického výpisu z úvěrového účtu č.. [bankovní účet] z 26.5.2008 vyplývalo, že nesplacený zůstatek úvěru činil 89 798,59 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni.8. Dopisem žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.9. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal skutková zjištění výše.10. Soud dospěl k právnímu závěru: Soud dospěl k právnímu závěru (podle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. soud vycházel z hmotněprávní úpravy účinné do 31.12.2013):11. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) z. č. 513/1991 Sb. (dále jen „obchodní zákoník“) se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.12. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku. Na základě této smlouvy vedl právní předchůdce žalobkyně pro žalovaného úvěrový účet a umožňoval žalovanému čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr s limitem 100 000 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti (splácet úvěr, úroky a poplatky), a proto právní předchůdce žalobkyně využil sjednaného práva a od smlouvy odstoupil a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 nového občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.), dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. vyhověl žalobě ohledně jistiny, ohledně sjednaného úroku i ohledně úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb.), dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 615,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 337 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 417,07 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.