17 C 13/2024-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 23 036,61 Kč podle smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen„ Smlouva“), která byla uzavřena právním předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] jako bankou (úvěrujícím) a žalovaným jako úvěrovaným. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18. 9. 2023 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] (dále jen„ Banka"), [IČO], se sídlem [adresa], a na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 13. 10. 2023 mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s. Podle Smlouvy se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 23 000 Kč s čerpáním prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr (se sjednanými úroky) Bance splácet (včetně případných poplatků za služby Banky), konkrétně v minimální měsíční výši 5 % čerpaného úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky (dále jen„ Podmínky“) a Produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu (dále jen„ Produktové podmínky“), Sazebník poplatků a Úrokový lístek, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil. Banka úvěr zesplatnila k 31. 12. 2022 pro prodlení žalovaného.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání.4. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti z 19. 1. 2024 (Banky) soud zjistil, že Banka zkoumala úvěruschopnost kontrolou dostupných rejstříků (insolvence, bankovní a nebankovní klientské informace a dále platnost průkazů). Příjem žalovaného byl ověřen podle informací známých z bankovních informací o žalovaném s přihlédnutím k informacím sděleným žalovaným; příjem musel být přiměřený stávajícím a budoucím závazkům žalovaného. Banka vysvětlila postup při výpočtu přípustné splátky (vycházející z informací o příjmu a úvěrové angažovanosti) Z informací od žalovaného (potvrzení o příjmu od zaměstnavatele) a z žádosti o smlouvu o vydání a užívání kreditní karty vyplývalo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 15 590 Kč (příjem domácnosti 40 000 Kč), žalovaný byl zaměstnán u Globus ČR, k. s.; splácel úvěr u poskytovatele v měsíční výši splátky 2 997,72 Kč a bydlel jako svobodný v pronajatém domě (bytě).5. Ze Smlouvy soud zjistil, že Banka se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet s minimální splátkou vyplývající z výpisu z úvěrového účtu (zahrnující část čerpaného úvěru, úroky z úvěru, oplatky a úroky z prodlení), 2 % z vyčerpaného úvěru a včetně úroku 12 % ročně. Výše poplatků za služby Banky vyplývala ze Sazebníku a výše úroků z prodlení z Úrokového lístku. Z Podmínek vyplývalo právo Banky vypovědět smlouvu (s účinky ke dni doručení) v případě prodlení žalované se splácením.6. Z výpisů úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že v měsíci říjnu, listopadu a prosinci 2022 žalovaný neuhradil minimální splátky čerpaného úvěru.7. Z dopisu ze dne 1. 1. 2023 vyplývalo, že Banka rozhodla o zesplatnění předmětného úvěru žalovaného s ohledem na existenci dluhu 23 890,66 Kč.8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 25. 9. 2023 a z 9. 10. 2023 a dále ze smluv o postoupení pohledávek (uvedených výše) soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky z předmětného dluhu za žalovaným postupně na žalobkyni a podle podacích archů vyplývalo odeslání oznámení o postoupení poštou žalované.9. Z dopisu z 9. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby a výzvy (podle poštovního podacího archu) odeslala poštou 26. 9. 2023.10. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci samé.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Protože posouzení úvěruschopnosti bylo řádné (zejména posuzovalo pravděpodobnost vrácení úvěru s ohledem na poměry žalovaného), byla smlouva o úvěru uzavřena dle § 2395 občanského zákoníku platně. Žalovaný byl povinen vrátit úvěr ve splátkách podle smlouvy (2 % z poskytnutého úvěru), ale své smluvní povinnosti řádně neplnil; v rozporu se smlouvou neposkytl opakovaně splátky dluhu (alespoň) v minimální výši. Banka požadovala v souladu se smlouvou okamžité zaplacení dluhu. Banka měla právo na úhradu dluhu s ujednaným i zákonným (§ 1970 občanského zákoníku) příslušenstvím.14. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. Na žalobkyni přešlo právo na úhradu dluhu, a proto byl nárok přiznán podle žalobního požadavku (žalobkyni).15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 488,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 922 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 036,16 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (doplnění žalobních tvrzení soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad, protože uvedená tvrzení měla již být obsažena v žalobě) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 080 Kč ve výši 1 486,80 Kč.