17 C 284/2024-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 14 150,57 Kč s přísl. podle Smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou uzavřeli právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo], [část obce] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovanou dne 30. 12. 2003; smlouva byla nahrazena Smlouvou o bankovních produktech a službách z 29. 11. 2012. Podle dispozic ke smlouvě z 26. 11. 2024 původní věřitel poskytl žalované kontokorentní úvěr Flexikredit k běžnému účtu s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Protože žalovaná porušila smluvní povinnosti, původní věřitel zrušil žalované poskytování kontokorentního úvěru a zůstatek 13 960,06 Kč převedl 26. 1. 2023 na úvěrový účet; protože úvěr nebyl splácen došlo k jeho zesplatnění k 31. 7. 2023 Smlouvou z 19. 3. 2024 došlo k postoupení pohledávky z úvěru na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a o žalobě rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb z 31. 12. 2003 soud zjistil, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvy o poskytování bankovních služeb (zejména vedení běžného účtu). Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách z 29. 11. 2012, která byla původním věřitelem a žalovanou ujednána 26. 11. 2014, soud zjistil, že bylo ujednáno poskytnutí Flexikreditu, kontokorentního úvěru s limitem 10 000 Kč k běžnému účtu č. [bankovní účet] (včetně ujednání úrokové sazby). Práva a povinnosti se řídily Podmínkami, Produktovými podmínkami, Sazebníkem a Úrokovým lístkem (které bylo možné měnit jednostranně). Výše úroku z nepovoleného debetu dle smlouvy (a aktuálního Sazebníku) činila 29 % ročně.5. Z Produktových podmínek (účinných ke dni překročení limitu a ke dni zeplatnění úvěru) soud zjistil, že původní věřitel byl oprávněn v případě překročení limitu zrušit kontokorent a převést dlužné prostředky na úvěrový účet za podmínek splacení úvěru do 48 měsíců podle sdělení původního věřitele.6. Z výpisů z úvěrového účtu žalované u původního věřitele soud zjistil, že žalované byl zřízen úvěrový účet, na který byla převedena částka kontokorentního úvěru ve výši 13 960,06 Kč. Uvedená částka činila k 30. 9. 2024 částku 15 178,77 Kč. Na úvěrový účet byly hrazeny kladné zůstatky z běžného účtu, byly účtovány úroky a poplatky podle Sazebníku.7. Z oznámení o zesplatnění z 2. 8. 2023 soud zjistil, že původní věřitel prohlásil úvěr žalované za splatný k 31. 7. 2023 (a vyčíslil dluh na částku 13 960,57 Kč a podle knihy odeslané pošty odeslal žalované (na smluvní adresu) dne 3. 8. 2023.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 15. 4. 2024 soud zjistil, že původní věřitel předmětnou pohledávku postoupil na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 2. 4. 2024 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky (z podacího lístku dále to, že dopis byl dne 15. 4. 2024 odeslán žalované na adresu uvedenou ve smlouvě).9. Z výzvy ze dne 27. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu, z podacího lístku z 27. 6. 2024 vyplývalo odeslání výzvy žalované (na její adresu podle smlouvy).10. Soud převzal výše uvedená skutková zjištění za svůj skutkový závěr ve věci.11. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.12. Původní věřitel zkoumal v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., protože žalovaná byla jeho klientem od roku 2008 a její poměry byly původnímu věřiteli podle dispozic na běžném účtu dobře známy. Ostatně žalovaná plnila své povinnosti z úvěru od roku 2014 do roku 2022.13. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ust. § 708 odst. 1 z. č. 513/1991 Sb. (§ 3028 odst. 3 o. z.). Na základě této smlouvy zřídil původní věřitel žalovanému běžný bankovní účet (uvedená smlouva byla v roce 2012 nahrazena novou smlouvou). Za účinnosti o. z. podle § 3028 odst. 3 o. z. došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle § 2395 o. z. (kontokorentní úvěr). Protože žalovaná porušila podmínky úvěru (přečerpala povolený limit), původní věřitel v souladu s Produktovými podmínkami zřídil úvěrový účet a určil podmínky splácení. Žalovaná podmínky neplnila, a proto původní věřitel v souladu s Produktovými podmínkami rozhodl o splatnosti úvěru (odstoupil od smlouvy ve smyslu § 2001 o. z.). Původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu zůstatku úvěru a úroků a úroků z prodlení (§ 1970 o. z.).14. Podle § 1879 o. z. došlo k platnému postoupení k postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 150,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.