9 C 127/2024-19 — Okresní soud v Karlových Varech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 4. 2024 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10.855,70 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu.Žaloba je odůvodněna tím, že mezi obchodní společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 4. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 12.888 Kč zaplatit v měsíčních splátkách do 4. 4. 2023. Žalovaná úvěr nesplatila a je proto povinna uhradit kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 2.279,70 Kč. Dlužná částka na jistině činí ke dni podání žaloby 10.855,70 Kč. Na žalobce přešla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 se společností [právnická osoba] Žalobce dále požaduje příslušenství uvedené ve výrocích I. a II. rozsudku.Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).Podáním doručeným soudu dne 15. 5. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do jistiny ve výši 3.855,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.531,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 329,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.855,70 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2.279,70 Kč. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé o.s.ř. zastavil (výrok I. rozsudku).Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.pokračování -3- sp. zn. 9 C 127/2024Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce v rozsahu po částečném zastavení řízení jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr do určeného data. Povinnost žalované vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovanou na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v rozsahu po částečném zastavení řízení vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 750 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši – jednoduchá výzva k plnění) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy náklady žalobce činí 2.070,50 Kč. Žalobce měl v řízení úspěch v rozsahu 53,3 % (7.000 Kč) a neúspěch v rozsahu 46,7 % (6.135,40 Kč), neboť částečné zastavení řízení procesně zavinil žalobce. Žalobci tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 6,6 % (100-46, 7-46). Celkem byla proto žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 136,65 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.pokračování -4- sp. zn. 9 C 127/2024