11 C 348/2025-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 46 233,72 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 07. 2021 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr ve výši 70 000 Kč a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Dále žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2016 smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně jakožto banky zřídit a vést od účinnosti této smlouvy běžný korunový účet č. [bankovní účet]. Dne 27. 7. 2021 pak účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném debetu, kterým žalobkyně povolila žalovanému přečerpání běžného účtu do debetu do výše 4 000 Kč. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky na účtu, avšak neměl dostatek prostředků na jeho vyrovnání včetně platby poplatků a úroků. Vznikl tak nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ani přes výzvy neuhradil. Žalobkyně proto v dopise ze dne 22. 8. 2022 od smlouvy o bankovních službách odstoupila a dlužnou částku - 4 416,83 Kč převedla ke dni 12. 9. 2022 na účet pohledávek z nepovoleného debetu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státní občan Bulharska, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 4 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), právní řád České republiky.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Dne 16. 7. 2021 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky a Sazebník žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do 15. 7. 2023 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 341 Kč spolu s úrokem ve výši 9,5 % ročně, RPSN činila dle smlouvy o úvěru 12,65 % (ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, Všeobecných obchodních podmínek, Úvěrových podmínek, Sazebníku žalobkyně, oznámení o úrokových sazbách). Žalovaný přestal sjednané splátky hradit, proto žalobkyně dopisem ze dne 16. 11. 2022 vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu, a to do 4. 1. 2023 (z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 16. 11. 2022). Žalovaný žalobkyni dlužnou částku ani poté neuhradil. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného k datu podání žaloby částkou 41 158,89 Kč na jistině, částkou 658 Kč na poplatcích úvěru (z historického výpisu úvěru). Na předžalobní výzvu ze dne 20. 8. 2025 žalovaný nereagoval (z předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2025 včetně poštovního podacího archu). Žalobkyně se dále zavázala vést pro žalovaného běžný korunový účet č. [bankovní účet] a povolila žalovanému přečerpání tohoto běžného účtu do debetu do výše 4 000 Kč (ze smlouvy o bankovních službách ze dne 20. 6. 2016 a ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 27. 7. 2021). Ke dni 13. 6. 2022 vykazoval korunový účet žalovaného č. [bankovní účet] záporný zůstatek ve výši - 4 067,06 Kč (z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet]). Žalobkyně ke dni 7. 9. 2022 odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a dne 13. 9. 2022 zrušila účet a záporný zůstatek byl převeden za zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu (z odstoupení od smlouvy ze dne 22. 8. 2022, oznámení o zrušení účtu ze dne 13. 9. 2022). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (z předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2025 včetně poštovního podacího archu).6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.11. Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalovanému poskytla, žalovaný však svoji povinnost úvěr řádně splácet ani po upomínání nesplnil, žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného Úvěrovými podmínkami ve spojení s § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků a poplatků. Dále byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu žalovaného do výše 4 000 Kč, která je obsahově ujednáním o poskytnutí úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl povolením přečerpání finančních prostředků do záporné výše poskytnut úvěr, který měl zaplatit ve sjednané době při zaplacení sjednaného úroku a poplatků. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Jelikož žalovaný tento úvěr čerpal a přečerpal, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud tímto rozsudkem.14. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku žalobkyně na úrok z úvěrů, sjednané poplatky a dále též úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 754 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 850 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 46 233,72 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Podaná žaloba je tzv. žalobou formulářovou, neboť je podána na ustáleném vzoru, přičemž žalobkyně se u zdejšího soudu skutkově i právně obdobných nároků již dříve domáhala či domáhá. Předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla zároveň přiznána náhrada nákladů řízení, a tudíž jsou splněny veškeré zákonné podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení ve výši podle § 14b a. t., tedy ve výši vypočtené shora.