12 C 252/2025-31 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 38 531,48 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], jednající v ČR společností [právnická osoba], [IČO] poskytl žalované úvěrový rámec 40 000 Kč, který žalovaná čerpala, avšak přestala plnit své smluvní povinnosti. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost [právnická osoba], [IČO], a ta ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 postoupila na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 38 531,48 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 531,48 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 269,22 Kč. Žalovaná zaplatila na dluh z úvěru v období od 8. 1. 2021 do 22. 8. 2023 ve splátkách částku 93 167 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 25. 3. 2025 žalovaná nereagovala.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2020, kterou podepsali právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], jednající v ČR společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen: věřitel) a žalovaná, soud zjistil že věřitel poskytl dlužnici, tj. žalované opakovaný úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářních měsíci, nejméně však 500 Kč Smluvní strany sjednaly obchodní úrok ve výši 22,68 % ročně, RPSN dle smlouvy činila 29,64 %. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náhrada nákladů za vymáhání splatné pohledávky ve výši 600 Kč a poplatek za písemnou upomínku ve výši 100 Kč.4. Z dopisu věřitele ze dne 26. 9. 2023 soud zjistil, že z důvodu porušení smluvních povinností žalovanou odstoupil od úvěrové smlouvy, zesplatnil dluh žalované k datu 31. 10. 2023 a vyzval žalovanou k úhradě částky 43 301 Kč do 31. 10. 2023.5. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud...6. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za měsíc 11/2020 soud zjistil počáteční zůstatek 4 425,50 Kč, příjem na účet 51 612 Kč, výdaj 53 266 Kč a konečný zůstatek 2 770,64 Kč.7. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za měsíc 06/2021 soud zjistil počáteční zůstatek 6 602,24 Kč, příjem na účet 113 722 Kč, výdaj 114 678,80 Kč a konečný zůstatek 5 645,44 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a ta ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 postoupila na žalobkyni.9. Z dopisu žalobkyně ze dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před podáním žaloby.10. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku.15. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. s tím, že nelze přehlédnout, že žalovaná v době od 8. 1. 2021 do 22. 8. 2023 úvěr plynule splácela.16. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva. Žalovaná přestala plnit své smluvní povinnosti, tj. především dluh sjednaným způsobem splácet, proto věřitel úvěr vypověděl a dluh zesplatnil. Soud proto uložil žalované dlužnou jistinu ve výši 38 531,48 Kč, zaplatit.17. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).18. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.19. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o revolvingovém úvěru.20. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).21. Sjednaný smluvní úrok z úvěru ve výši 22,68 % ročně považuje soud za odpovídající citované judikatuře. Žalobkyní požadovaný úrok ve výši 15 % ročně z částky 38 531,48 Kč soud proto přiznal, vázán žalobním návrhem.22. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě i v této části vyhověl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 209,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 542 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 531,48 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis kvalifikované upomínky a žaloby) a z částky 2 660 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 510 Kč ve výši 1 157,10 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby jejího zástupce ze dne 5. 9. 2025, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení. Žalobkyně v tomto podání doplnila skutková potřebná skutková tvrzení a důkazy na základě výzvy soudu obsažené v usnesení ze dne 2. 9. 2025, č. j. 12 C 252/2025-11, ačkoliv tak byla povinna učinit již v žalobě.