12 C 298/2025-29 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 25 109,70 Kč s přísl. z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2024 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec do částky 60 300 Kč, žalovaná čerpala celkem částku 11 500 Kč, úvěr měla vrátit ve sjednaných denních splátkách včetně úroku ve výši 0,983 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejím příjmu. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení.2. Žalobkyně vzala před zahájením jednání žalobu zpět o částku 800 Kč, kterou žalovaná po podání žaloby zaplatila. Soud v této části řízení zastavil.3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2024 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 60 300 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr v denních splátkách plynoucích z VOP počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 0,983 % denně. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1601,19 %.5. Z výpisu z účtu žalované [bankovní účet] za období 10-12/2024 soud zjistil, že na účet nepřicházela pravidelná platba mzdy ve výši 27 643 Kč, stejně tak na účet žalované [bankovní účet]. Na účet žalované [bankovní účet] přišla dne 2. 8. 2024 od nebankovní společnosti [právnická osoba] částka 20 000 Kč, dne 20. 9. 2024 částka 3 000 Kč, dne 29. 9. 2024 částka 5 000 Kč a měsíční zůstatky na účtech žalované byly v podstatě nulové.6. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 6. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalované na její účet dne 20. 12. 2024 částku 11 500 pod variabilním symbolem [číslo].7. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně upomenuta dopisem ze dne 29. 8. 2025.8. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované pod sankcí neúspěchu ve věci žalobkyně reagovala v podání ze dne 5. 11. 2025 u uvedla, že v rámci prověřování úvěruschopnosti provedla lustraci ve veřejně přístupných rejstřících ověřila příjem žalované ve výši 27 643 Kč měsíčně, avšak neuvedla, jakým způsobem, dále že prověřila výdaje žalované, neuvedla, jakým způsobem. Z předložených výpisů z účtu žalované tvrzený příjem neplyne. Konkrétní výsledek porovnání příjmů a výdajů žalované však žalobkyně neuvedla. Měsíční zůstatky na účtech žalované byly v podstatě nulové. Stejnou výzvu by soud učinil při jednání s poukazem na ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s upozorněním na možnost zamítnutí žaloby při nesplnění výzvy. V daném případě proto soud vycházel z toho, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedodržela postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.11. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.13. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 11 500 Kč, zaplatila pouze částku 2 173,29 Kč, proto soud žalobě co do jistiny ve výši 9 326,71 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch v řízení byl zhruba stejný.15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 252 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.