12 C 72/2025-36 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 240 126,68 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 26. 9. 2023 obsahující ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 260 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost čerpanou částku včetně sjednaných úroků ve výši 12,9 % p. a. splatit 36měsíčními splátkami ve výši 9 100 Kč počínaje 13. 10. 2023. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně plnil pouze v období od 13. 10. 2023 do 24. 8. 2024, proto žalobkyně dopisem ze dne 25. 11. 2024 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v té době ve výši 246 555,92 Kč do 4. 12. 2024 pod pohrůžkou podání žaloby u soudu. V průběhu řízení před zahájením jednání žalobkyně žalobu omezila v části: jistina ve výši 30 845,16 Kč, smluvní úrok 12,9 % ročně z částky 240 126,68 Kč od 25. 11. 2024 do 23. 12. 2024, smluvní úrok 12,75 % ročně z částky 240 126,68 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 12,75 ročně z částky 30 845,16 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 929,24 Kč, částka 500 Kč. Soud v této části řízení zastavil.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 26. 9. 2023 obsahující ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 260 000 Kč soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v uvedené výši a žalovaný se zavázal čerpanou částku včetně sjednaných úroků ve výši 12,9 % p. a. splatit 36měsíčními splátkami ve výši 9 100 Kč počínaje dnem 13. 10. 2023.4. Z přehledu plateb úvěru žalovaného soud zjistil výši nesplacené jistiny ve výši 240 126,68 Kč a kapitalizovaného obchodního úroku 5 929,24 Kč. Žalovaný dosud na dluh zaplatil částku 50 718,48 Kč.5. Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěru v té době ve výši 714 561,31 Kč do 27. 12. 2023 pod pohrůžkou podání žaloby u soudu.6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.7. Soud učinil ve věci právní závěr: Podle ust. § 6 a 8 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 260 000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil a dosud zaplatil na dluh z úvěru částku 50 718,48 Kč.15. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně reagovala v podání ze dne 24. 3. 2025 a uvedla, že žalovaným deklarovaný měsíční příjem ve výši 70 000 Kč řádně neověřila, proto omezila žalobu pouze na dlužnou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení (od jistiny úběru ve výši 260 000 Kč odečetla plnění žalovaného ve výši 50 718,48 Kč). Soud podotýká, že ve výzvě žalobkyni upozornil, že z předloženého daňového přiznání žalovaným uvedený příjem neplyne.17. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Žalobkyně zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila, proto je smlouva o úvěru neplatná.19. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.20. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na jistině neuhradil ničeho, soud mu uložil zaplatit žalobkyni na jistině částku 209 281,52 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 854,98 Kč, přičemž tato částka představuje 73,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 371 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.22. O vrácení části soudního poplatku bylo rozhodnuto podle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/91 Sb., neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo v době před zahájením jednání.