18 C 328/2025-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 940 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 16. 7. 2024 pod č. , hodnota, .Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil, skutková tvrzení v něm nerozporoval.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o revolvingovém úvěru č. , č. účtu, ze dne 16. 07. 2024, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem poplatků účinným ke dni uzavření smlouvy, doklade o (prvotním) čerpání – výpisem z účtu č. , č. účtu, / příkazem k úhradě, transakční historií, poslední výzva k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu, předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání. Na základě provedených důkazů zjistil soud tento skutkový stav:Dne 16. 7. 2024 byla mezi žalobkyní žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal zaplatit spolu s poskytnutým úrokem 16,9 % ročně v měsíčních splátkách 570 Kč, RPSN byla 18,67 %. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a nesplácel včas, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil poskytnutý úvěr za splatný v jeho celkové výši ke dni 30. 11. 2024.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:Podle § 2395 z. č. 89/2014 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek ruší od počátku.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti plynoucí ze smluv splnila, finanční prostředky žalovanému poskytla, žalovaný však svým závazkům řádně úvěr splácet nedostál. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného uzavřenou smlouvou ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy pro prodlení žalovaného s úhradou splátek odstoupila. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil, shledal soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti nárok vznesený žalobkyní za důvodné, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacený úvěr včetně sjednaných úroků spolu se zákonným úrokem dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od dat následujících po odstoupení od smluv. Žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 693 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 878 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 940 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.