19 C 123/2025-57 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se původně domáhal rozhodnutí, jímž by soud rozhodnul o neplatnosti výpovědi z nájmu ze dne 30. 3. 2025, doručené žalobci dne 18. 9. 2025, a to z nemovitostí popsaných ve výroku I tohoto rozsudku.Podáním ze dne 21. 10. 2025 žalovaná uznala neplatnost posuzované výpovědi z nájmu.Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaná v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.Protože žalovaná výslovně uznala uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem.V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky z nájemní smlouvy - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír o nároku uplatněném žalobou, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Pro vydání rozsudku pro uznaní soud nenařizoval jednání podle § 153a odst. 4 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.Pokud se týče nepřipuštění změny žaloby (výrok III rozsudku), sod postupoval podle § 95 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalovaná uznala původně uplatněný nárok, mohl soud o tomto nároku bez dalšího rozhodnout. Naopak posouzení nově uplatněného nároku na slevu by vyžadovalo další dokazování, a proto výsledky dosavadního řízení o původním nároku nemohou být podkladem pro řízení o navrhované změně.