10 C 79/2026-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 365 Kč s příslušenstvím sestávající se z dluhu na nájemném a službách s nájmem spojených za období od listopadu 2017 do dubna 2018, vše v souvislosti s užíváním bytu č. , hodnota, v budově č. p. , adresa, ; tento dluh žalovaná písemně uznala dne 28. 3. 2018.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 4. 12. 2014 mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní na dobu 3 měsíců ohledně užívání bytu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu č. p. , adresa, (dále jen „předmětný byt“) s tím, že výše nájemného a úhrad za užívání bytu je uvedena v evidenčním listě, přičemž jejich splatnost byla dohodnuta do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Z dodatků č. , hodnota, k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že sjednaná doba nájmu byla postupně prodlužována, přičemž naposledy byla prodloužena do 31. 1. 2018.5. Z dohody o úhradě dluhu s uznáním dluhu z 28. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 14 425 Kč představovaný dlužným nájemným a zálohami na služby za období od listopadu 2017 do března 2018 a zavázala se jej splatit ve splátkách po 800 Kč.6. Z předžalobní výzvy z 13. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě žalované částky.7. Výše uvedená dílčí skutková zjištění pokládá soud za skutkový závěr ve věci.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2201 se nájemní smlouvou zavazuje pronajímatel přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit nájemné.9. Podle ust. § 2251 odst. 1 občanského zákoníku platí nájemce nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy neb l náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel.10. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě shora provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě vznikla žalobci coby pronajímateli povinnost přenechat žalované coby nájemkyni do užívání předmětný byt a žalované vznikla povinnost hradit za užívání bytu nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši specifikované v evidenčním listě. Žalovaná však svou povinnost vyplývající z nájemní smlouvy řádně neplnila a nehradila nájemné a zálohy za služby za období od listopadu 2017 do dubna 2018, čímž jí vznikl dluh ve výši 14 425 Kč, jak sama písemně uznala v dohodě o uznání dluhu. S ohledem na uvedené shledal soud nárok žalobce za oprávněný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně úroků z prodlení požadovaných od splatnosti dluhu dle dohody o uznání dluhu v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 223,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 365 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 970 Kč ve výši 1 253,70 Kč.