11 C 320/2025-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 363 Kč (30 000 Kč jistina úvěru, 2 029 Kč úrok do zesplatnění, 300 Kč účelně vynaložené náklady – 3 x 100 Kč za upomínku, 1 497 Kč smluvní pokuta dle čl. IV. bod 2 písm. c) úvěrové smlouvy – 3 x 499 Kč a 1 573 Kč / 0,1 % denně z částky 32 029 Kč za období od 26. 5. 2025 do 12. 7. 2025) a dále úrok po dobu tří měsíců od zesplatnění ve výši 27,57 % ročně z částky 30 000 Kč a po třech měsících od zesplatnění ve výši zákonného úroku prodlení 12 % ročně z částky 30 000 Kč a zákonný úrok z prodlení 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení s odkazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi účastníky dne 12. 2. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal procesně nečinný.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz Smlouvou o úvěru [číslo] Úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace pro poskytnutí úvěru, emailem o schválení úvěru, potvrzeními o provedených platbách, bonitou smlouvy, tabulkou umoření, čestnými prohlášeními žalovaného ohledně závazků, příjmů a výdajů, posouzením úvěruschopnosti včetně příloh, upomínkami, oznámením o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou včetně poštovního podacího lístku a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 12. 2. 2025 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splatit včetně úroku ve výši 27,57 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 3. 2025 RPSN činila 40,3 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky či její části po dobu delší než 2 měsíce bylo v čl. IV. bod 1 písm. d) sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit, v čl. IV. bod 2 písm. a) pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné splátky, b) pro případ prodlení žalovaného s úhradou zesplatněného úvěru smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, c) pro případ prodlení žalovaného s úhradou každé jednotlivé splátky smluvní pokuta ve výši 499 Kč. V čl. IV. byly sjednány poplatky, a to v částce 100 Kč za každou odeslanou upomínku (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalobkyně poskytla dne 14. 2. 2025 částku 27 500 Kč na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele žalovaného (z potvrzení o provedených platbách). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, neuhradil ani jedinou splátku. Žalobkyně žalovanému dne 25. 3. 2025, 26. 4. 2025 a 25. 5. 2025 zaslala upomínky k úhradě dlužných splátek (z upomínek, předžalobní výzvy). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a proto žalobkyně úvěr dne 25. 5. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (ze zesplatnění smlouvy). K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 28 328 Kč na jistině úvěru, částkou 1 672 Kč na úrocích do zesplatnění, částkou 300 Kč na poplatcích za 3 upomínky (3 x 100 Kč), částkou 1 497 Kč na smluvní pokutě dle čl. IV. bod 2 c/ (3 x 499 Kč), částkou 1 537 Kč na smluvní pokutě dle čl. IV. bod 2 písm. b/ (0,1 % denně ze zesplatněného úvěru 32 029 Kč).6. K posouzení úvěruschopnosti předložila žalobkyně čestné prohlášení žalovaného o závazcích, výdajích a příjmech, formulář o posouzení úvěruschopnosti, prohlášení zprostředkovatele, výplatnice žalovaného za 4 měsíce, potvrzení banky o příjmu na účet žalovaného, doklady o platbách souvisejících s bydlením, výpis z katastru nemovitostí týkající se bytové jednotky, prověření žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru CRIF a v [příjmení]. Z těchto listin bylo zjištěno, že příjem žalovaného v rozhodné době před poskytnutím úvěru činil cca 43 834 Kč měsíčně, neměl žádnou vyživovací povinnost, bydlel v bytě své manželky, za bydlení hradil 7 730 Kč měsíčně, hradil splátky úvěru 9 907 Kč měsíčně, nebyla proti němu vedena exekuce, nebyl v insolvenci.7. Soud dospěl k právnímu závěru:8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ či „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2048 odst. 1 věta první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy smlouva byla uzavřena platně (bylo pravděpodobné na základě známých a ověřených skutečností o poměrech žalovaného, že žalovaný dluh vrátí). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, vzniklo žalobkyni v souladu s čl. IV. úvěrové smlouvy a § 2001 občanského zákoníku právo od smlouvy odstoupit a požadovat po žalovaném zaplacení dlužných splátek, zesplatněné jistiny, ujednaných smluvních pokut, poplatků, úroků (po dobu tří měsíců od zesplatnění ve výši dle smlouvy 27,57 % ročně, poté ve výši zákonného úroku z prodlení 12 % ročně) a zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po datu zesplatnění úvěru. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 319 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 415 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 363 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud aplikoval ustanovením § 14b a. t., neboť v daném případě se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu, jak ji specifikoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, spisová značka I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na www.nalus.usoud.cz). Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem.