12 C 123/2026-13 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 13. 8. 2024. Podle této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal vrátit právní předchůdkyni jistinu a zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Ten je v žalobě nárokován pouze za jeden měsíc od posledního čerpání úvěru. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek. Pro případ prodlení si strany ujednaly právo právní předchůdkyně úvěr zesplatnit a žalovaný se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, se kterou je v prodlení. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení se splácením, byl právní předchůdkyní opakovaně vyzýván k zaplacení dluhu. Žalovaný nezaplatil ničeho, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 15. 11. 2024 celý úvěr zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, na obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026 na žalobkyni. Žalobkyně nárokovala kromě jistiny 28 000 Kč (tvořené úvěrem a kapitalizovaným smluvním úrokem) i smluvní pokuty ve výši 9 040 Kč (kapitalizované za období od 16. 11. 2024 do 10. 2. 2026).2. Žalovaný byl v řízení pasivní. Na svou obranu nic netvrdil a k důkazu nepředložil, proto soud provedl pouze listinné důkazy předložené žalobkyní. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:3. Právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dříve , právnická osoba, – pozn. soudu), a žalovaný spolu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 3 000 Kč s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Jistinu byl žalovaný oprávněn zaplatit zcela nebo zčásti kdykoliv v průběhu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet měsíčně úrok ve sjednané výši 40 % p.m., vždy za uplynulé období. Sjednaná výše roční procentní sazby nákladů činila 5511 %. Pro případ, že by žalovaný neuhradil závazek, s nímž je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy, bylo ujednáno, že se stane splatným celý úvěr. Pro případ prodlení s úhradou splátek úroku či nedodržení termínu splatnosti celého úvěru, zavázal se žalovaný zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, se kterou je v prodlení (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný načerpal částku 20 000 Kč, kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně postupně převedla na bankovní účet uvedený ve smlouvě (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a potvrzení o provedené platbě). Žalovaný nedodržel podmínky splácení, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila (zjištěno z dopisu ze dne 15. 11. 2024). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026, ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026 a seznamu pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (zjištěno z dopisu ze dne 6. 2. 2026 a potvrzení o podání zásilky). Předžalobní upomínkou žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (zjištěno z výzvy ze dne 6. 2. 2026).4. Dle shora uvedeného skutkového závěru soud dospěl k následujícím právním závěrům:5. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Soud se proto zabýval posouzením platnosti smlouvy jednak z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného a jednak posouzení smluvních ujednání stran zakázaných nepřiměřených a nerovnovážných ujednání ve spotřebitelských smlouvách (tzv. zneužívajícími klauzulemi).6. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2).9. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Posouzení úvěruschopnosti.12. Žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného v žalobě netvrdila a k důkazu ničeho nepředložila. Tato svá tvrzení následně nedoplnila ani k výzvě soudu (usnesení ze dne 11. 5. 2026, č. j. 12 C 123/2026-9).13. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).14. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (žalovaného), získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, tedy podkladů vystavených třetími osobami, odlišnými od spotřebitele. Proto je smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z., jak vyplývá ze shora uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu. Při jednání