12 C 29/2026-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 645 Kč s přísl., neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2024, č. , číslo, . Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, na základě této smlouvy poskytnula žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal ve smlouvě o úvěru splatit úvěr v měsíčních splátkách tak, že nejprve zaplatí úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu může zaplatit v průběhu trvání smluvního vztahu. Obchodní úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, avšak na dluh ničeho neuhradil a na výzvu k plnění ze dne 3. 5. 2024 a ze dne 20. 7. 2025 nereagoval. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek na firmu , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a ta ji postoupila 3. 6. 2025 smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2024, č. , číslo, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec 30 000 Kč a žalovaný se zavázal ve smlouvě o úvěru splatit úvěr v měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře včetně obchodního úroku ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 5555,93 %.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bez data soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na firmu , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a ta ji postoupila 3. 6. 2025 smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni.5. Z dopisů právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 5. 2024 a ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu.6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 4. 2. 2026 k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala. Stejnou výzvu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soud žalobkyni při jednání soudu nesdělil, neboť její zástupkyně se k jednání nedostavila, svou nepřítomnost předem řádně omluvila. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.10. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.12. Žalovanému byla na úvěru poskytnuta částka 15 000 Kč, ničeho však nezaplatil, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch v řízení byl zhruba poloviční.14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 277 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.