12 C 31/2026-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 284,27 Kč s přísl., neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 5. 2025, č. , číslo, . Žalobkyně na základě této smlouvy poskytnula žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, který dne 5. 5. 2025 žalovaný načerpal. Žalovaný se zavázal ve smlouvě o úvěru splatit úvěr nejpozději do 72 měsíců od načerpání úvěru v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z načerpané částky vždy do 15. dne v měsíci. Obchodní úrok byl sjednán ve výši 57,99 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, avšak na jistinu dluhu uhradil toliko částku 86 Kč. Žalobkyně z důvodu neplacení sjednaných splátek úvěr dopisem ze dne 21. 10. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k doplacení dluhu v té době ve výši 34 976,43 Kč včetně příslušenstvím do 4. 11. 2025 pod pohrůžkou podání žaloby.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 5. 2025, č. , číslo, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec 25 000 Kč a žalovaný se zavázal ve smlouvě o úvěru splatit úvěr nejpozději do 72 měsíců od načerpání úvěru v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z načerpané částky vždy do 15. dne v měsíci. Obchodní úrok byl sjednán ve výši 57,99 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 76,18 %.4. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neplacení sjednaných splátek úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k doplacení dluhu v té době ve výši 34 976,43 Kč včetně příslušenstvím do 4. 11. 2025 pod pohrůžkou podání žaloby.5. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 4. 2. 2026 k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 9. 2. 2026, avšak nesdělila konkrétní poznatky o výši příjmů a výdajů žalovaného ani zda a jakým způsobem příjmy a výdaje žalovaného ověřila. Stejnou výzvu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soud žalobkyni při jednání soudu nesdělil, neboť její zástupce se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost předem řádně omluvil. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.9. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.11. Žalovanému byla na úvěru poskytnuta částka 25 000 Kč, na jistinu zaplatil částku 86 Kč, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 24 914 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 619,10 Kč, přičemž tato částka představuje 62,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,05 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 315 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 846 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.13. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 81 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.