12 C 373/2025-26 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 732 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [číslo] uzavřené dne 15. 4. 2025.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti.4. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:5. Smlouvou o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 4. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal jednorázově úvěr vrátit do 28 dnů včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 440 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a poplatky za upomínání ve výši 86 Kč za každý e-mail. RPSN činí dle smlouvy 256 %. Vyplacení částky 12 000 Kč vyplývá z potvrzení o platbě ze dne 15. 4. 2025.6. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.7. Žalovaný ničeho neuhradil.8. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem 42 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí 10 000 Kč měsíčně, splátky půjček 10 000 Kč měsíčně.9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného v měně EUR č. ú. [bankovní účet] za období od 30. 9. 2024 do 31. 1. 2025, který předložila žalobkyně v rámci šetření úvěruschopnosti žalovaného je patrné, že příjem žalovaným deklarovaný ve výši 42 000 Kč účtem neprochází, stejně jako i příjem tvrzený žalobkyní ve výši 14 293 Kč. Měsíční zůstatky na účtu se pohybují od 33 EUR do 110 Eur.10. Žalobkyně dále prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že nehlédla do databáze EUCB a zjistila, že žalovaný nemá žádné úvěry po splatnosti.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11. 12. 2025 2025, č. j. 12 C 373/2025-9 k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 17. 12. 2025 a uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala podle nezbytných a přiměřených informací, vyšla z informací žalovaného v žádosti o úvěr, kde uvedl měsíční příjem 42 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí 10 000 Kč měsíčně, splátky půjček 10 000 Kč měsíčně. Zda a jakým způsobem žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného ověřila, neuvedla. Z výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobkyní vyplývá, že příjem žalovaným deklarovaný ve výši 42 000 Kč účtem neprochází, stejně jako i příjem tvrzený žalobkyní ve výši 14 293 Kč. Měsíční zůstatky na účtu se pohybují od 33 EUR do 110 Eur, což znamená, že žalovaný by neměl dostatek financí na vrácení úvěru do sjednaných 28 dnů od poskytnutí úvěru. Stejnou výzvu po poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. měl soud v úmyslu učinit při jednání soudu, zástupkyně žalobkyně se k jednání po předchozí řádné omluvě nedostavila. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.15. Žalovanému byla na úvěru poskytnuta částka 12 000 Kč, ničeho však nezaplatil, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 608,60 Kč, přičemž tato částka představuje 21,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 732 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.