12 C 382/2025-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 17 873,48 Kč s přísl. z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2024 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec do částky 23 100 Kč, žalovaná čerpala celkem částku 8 000 Kč, úvěr měla vrátit ve sjednaných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,016 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejím příjmu ve výši 25 000 Kč. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2025 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 23 100 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr v denních splátkách plynoucích z VOP počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 1,016 % denně. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1793,67 %.4. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně upomenuta dopisem ze dne 17. 10. 2025.5. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Na výzvu soudu ze dne 23. 10. 2025, č. j. 12 C 311/2025-10 k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované pod sankcí neúspěchu ve věci žalobkyně nereagovala. Stejnou výzvu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. měl soud v úmyslu učinit i při jednání dne 3. 2. 2026, avšak zástupkyně žalobkyně se po předchozí řádné omluvě k jednání nedostavila. V daném případě proto soud vycházel z toho, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedodržela postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.10. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 8 000 Kč, nezaplatila ničeho, proto soud žalobě co do jistiny vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch v řízení byl zhruba stejný.12. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.