12 C 69/2026-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 14 400 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2024, č. , číslo, (dále jen „spotřebitelský úvěr“). Žalovaná ničeho na dluh neuhradila.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:4. Smlouvou o úvěru ze dne 11. 5. 2024, č. , číslo, má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla poskytnout žalované úvěr s limitem čerpání do částky 20 000 Kč se smluvním úrokem 40 % měsíčně při RPSN dle smlouvy ve výši 5529,85 %. Žalovaná měla úvěr včetně úroku splácet v měsíčních splátkách vždy ke každému 10. dni v měsíci spolu s úrokem přirostlým k jistině dluhu.5. Z dopisu žalobkyně ze dne 10. 9. 2024 soud zjistila, že oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 10. 9. 2024 a vyzvala ji k úhradě dluhu.6. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11. 3. 2026, č. j. 12 C 69/2026-9 k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala. Soud měl v úmyslu stejnou výzvu učinit při jednání soudu s poučením dle § 118a odst. 1, 2 o.s.ř. včetně poučení o následcích nesplnění výzvy, avšak žalující strana se k jednání po předchozí řádné omluvě nedostavila. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.11. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.13. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 20 000 Kč, dosud zaplatila částku 12 000 Kč, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch ve věci byl po zohlednění požadovaného úroku z prodlení zhruba stejný.15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.