14 C 367/2025-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 278.213,35 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, (, Anonymizováno, ) uzavřené mezi účastníky dne 8. 2. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz Smlouvou o úvěru, žádostí o překlenovací úvěr, hodnocením bonitu, dotazy do registrů, žádostí o výplatu, oznámením o výplatě, výpisy z účtu, dokladem o úročení a poslední výzvou k úhradě před odstoupením a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Dne 8. 2. 2023 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena Smlouva o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 300.000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit tak, že nejprve se zavázala splácet úroky z překlenovacího úvěru ve výši 1.647,50 Kč měsíčně a zároveň hradit měsíční splátku vkladu stavebního spoření ve výši 993 Kč, a po přidělení cílové částky splácet úvěr ve 180 měsíčních splátkách po 2.640 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 6,59 % ročně. Pro případ prodlení žalované se splácením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce bylo v čl. IX odst. 1, 3 Všeobecných úvěrových podmínek sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit. Žalovaná řádně hradila splátky překlenovacího úvěru, po přidělení cílové částky dne 28. 2. 2025 již ničeho žalobkyni neuhradila, tedy neuhradila ani jedinou splátku 2.640 Kč. Dopisem ze dne 1. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 16.586 Kč ve lhůtě do 31. 7. 2025 s tím, že pokud žalovaná ve stanovené lhůtě dluh neuhradí, žalobkyně od smlouvy odstoupí. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh částkou 293.844,01 Kč (z toho částkou 278.213,35 Kč na jistině a částkou 3.750 Kč na poplatcích).6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle ust. § 1868 odst. 1 občanského zákoníku zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.10. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.11. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Soud nejprve posuzoval platnost sjednané smlouvy o úvěru ve smyslu § 1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“), jakož i podle § 86 odst. 1, odst. 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelskému úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, Sb. a dospěl k závěru, že žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované (ověřovala příjmy a výdaje žalované, prověřovala ji v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí). Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, dohodnutou sumu finančních prostředků poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splácet nedostála. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného čl. IX odst. 3 Všeobecných úvěrových podmínek ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po odstoupení od smlouvy.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.429 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11.129 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.