14 C 71/2026-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 39.192,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z důvodu nesplnění povinností plynoucích žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 91467183 uzavřené dne 28. 5. 2025 společností , právnická osoba, . a žalovanou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.4. Z plného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně se podává, že žalobkyně má jako předmět podnikání zapsáno mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. 91467183 ze dne 28. 5. 2025, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že se společnost , právnická osoba, . , IČ: , IČO, , sídlem Bucharova 1423/16, Praha 5 (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s počátečním limitem ve výši 18.560 Kč za účelem financování nákupu iPadu a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve formě 24 měsíčních splátek po 882 Kč spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně, RPSN činila dle smlouvy 5,9 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou více jak dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší tři měsíce bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupit s tím, že úvěr se stává okamžitě splatným.6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti č. smlouvy o úvěru bez data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE, CRIF, insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, že jako měsíční příjem žalovaného byla uvedena částka 30.000 Kč + jiný pravidelný příjem 6.000 Kč, náklady na bydlení byly uvedeny v částce 1.500 Kč, hypotéka/leasing 5.099 Kč, splátky úvěrů 2.912,16 Kč a jiné závazky 0 Kč. Údaje byly ověřovány z příslušných databází a registrů, výplatní pásky, písemné potvrzení o výši příjmů, daňové přiznání, výpis z bankovního účtu či nájemní smlouva předloženy nebyly. Žalobkyně vyhodnotila, že rozdíl příjmů a výdajů žalovaného činí 26.488,84 Kč a při úvěrových měsíčních splátkách ve výši 821,94 Kč je žalovaný úvěruschopným.7. Z rozkladu splátek bylo zjištěno, že žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy vyčerpal celkem částku 68.701 Kč a uhradil celkem částku 44.839 Kč. Splátky hradil řádně od prosince 2021 do srpna 2022, se splátkou splatnou dne 15. 9. 2022 se dostal do prodlení, dále hradil nepravidelně do srpna 2023 a od srpna 2023 již ničeho neuhradil.8. Z dopisu ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně sdělil žalovanému, že od smlouvy o úvěru odstupuje a vyzvala ho k okamžité úhradě dluhu.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávek (bez data) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.10. Z dopisu ze dne 10. 10. 2025 včetně potvrzení o podání k poštovní přepravě ze dne 13. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím jejího právního zástupce) vyzvala žalovaného ke splnění dluhu ve lhůtě do 20. 10. 2025.11. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah právního předchůdce žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 18.560 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 5,9 % právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 821,94 Kč, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.22. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se přitom posuzuje zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; hodnota majetku se přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Pouze v případě, že by z výsledku takového posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, mohl právní předchůdce žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytnout (srov. § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).23. V projednávaném žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Soud však dospěl k opačnému závěru, a to, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumal řádně, s odbornou péčí. Co se týče individuálních příjmů žalovaného, tak ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti se podává, že právní předchůdce žalobkyně příjem žalovaného nikterak neověřoval, stejně tak žádným způsobem neověřoval výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně se navíc vůbec neza