12 C 187/2020-60 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že půjčka ve výši 190 000 Kč dle smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 7. 2013, je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli manželství dne 30. 4. 2015, které bylo pravomocně rozvedeno dne 28. 11. 2017. Před uzavřením manželství účastníci sporu nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2013 do podílového spoluvlastnictví nemovité věci, a to každý id. ½ nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, [územní celek], [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že žalovaný v předmětné době neměl dostatek finančních prostředků na úhradu ½ kupní ceny, dohodli se se žalobkyní, že mu poskytne peněžitou částku ve výši ½ kupní ceny. Kupní cena byla ve výši 380 000 Kč, půjčka tedy činila částku ve výši 190 000 Kč. Žalobkyně si za tímto účelem sjednala u [právnická osoba], spotřebitelský úvěr, přičemž z takto získaných prostředků následně uhradila celou kupní cenu. Žalobkyně se po rozchodu s žalovaným snažila celou situaci řešit smírně a vyzvala žalovaného k vrácení půjčky, a to dne 15. 9. 2016 a následně dne 19. 9. 2013, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně pak prokázala závazek žalovaného vrátit finanční prostředky ve výši 190 000 Kč v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 107/2017, nicméně nebyla určena splatnost dané půjčky, když v předmětném řízení bylo odvolacím soudem konstatováno, že splatnost půjčky nenastala a je třeba se domáhat určení splatnosti závazku. 2. Žalovaný uvedl, že s žalobou souhlasí, nicméně stále trvá na tom, že mezi účastníky sporu nebyla uzavřena smlouva o půjčce. 3. Podle ustanovení § 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. 4. Podle odst. 4 stejného ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. 5. Podle ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. 6. Závaznost rozhodnutí (a otázek v nich řešených) upravuje ustanovení § 159a o.s.ř. a § 135 o.s.ř. Výkladem ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 a odst. 4 o.s.ř. při posouzení významu předběžné otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, rozsudek ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, a usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010). Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněný pod č. 69/2000 Sbírky), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Řešení ostatních otázek, s nimiž se musel soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, tak není pro soud v jiném řízení závazné. 7. V dané věci jde o situaci, kdy rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 107/2017-338 ze dne 7. 12. 2018 byl ve výroku I. odvolacím soudem (č. j. 29 Co 143/2019-432) změněn tak, že žaloba o zaplacení částky 190 000 Kč s příslušenstvím se zamítá. Proti danému rozhodnutí bylo podáno dovolání, které bylo odmítnuto. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 107/2017-338 ze dne 7. 12. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 29 Co 143/2019-432 ze dne 12. 12. 2019 nabyl právní moci dne 29. 1. 2020. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že žalobkyně prokázala závazek žalovaného vrátit jí finanční prostředky ve výši 190 000 Kč, které nepochybně vynaložila na koupi nemovitosti v [obec] v rozsahu spoluvlastnického podílu žalovaného na této nemovitosti. Účastníci v té době nebyli manželé, neměli dostatek disponibilních finančních prostředků na koupi nemovitosti, takže žalobkyně musela věc řešit úvěrem u peněžního ústavu a je tedy nepravděpodobné, že by k tomuto vynaložení finančních prostředků žalovaného přistoupila i bez jeho slibu o vrácení příslušné částky. Žalovaný neprokázal, že by mu žalobkyně tyto finanční prostředky na koupi nemovitosti darovala. Je možné, že následně žalovaný vynaložil nejen svou práci, ale i finanční prostředky na nákup materiálu na rekonstrukci této nemovitosti a mohl tedy nabýt dojmu, že se takto s žalobkyní vyrovnal, nedokazuje to však, že již v době poskytnutí finanční prostředků žalovanému v době koupě nemovitosti, což je podstatný moment, byly žalovanému finanční prostředky darovány. Nebyla žalovaným ani tvrzena následná dohoda účastníků o prominutí dluhu či dohoda podobného obsahu (bod 10 shora uvedeného rozsudku odvolacího soudu). 8. Žalobkyně již ve shora uvedeném řízení prokázala, že mezi účastníky sporu došlo k uzavření předmětné smlouvy o půjčce. Okresnímu soudu v daném řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1, 4 o.s.ř. ve světle ustálené judikatury nepřísluší přezkoumávat závěry daného rozhodnutí, neboť tyto závěry jsou pro něj závazné. 9. Soud se tak dále zabýval toliko určením splatnosti závazku (smlouvy o půjčce ze dne 10. 7. 2013). 10. Ze shora uvedeného rozhodnutí pak vyplývá, že žaloba byla zamítnuta toliko z toho důvodu, že nenastala splatnost půjčky, neboť splatnost půjčky nebyla mezi účastníky dohodnuta do konkrétního data a žalovaný měl půjčku vrátit, až si příslušný obnos vydělá, resp. prodá své jiné nemovitosti, splatnost půjčky tak byla závislá na okolnostech spočívajících na vůli žalovaného a pokud dluh nesplnil v přiměřené době, má žalobkyně možnost založit splatnost půjčky toliko rozhodnutím soudu. Bez takového konstitutivního rozhodnutí soudu se půjčka splatnou nestala. Toto ostatně ani žalovaný nijak nesporoval, proto soud zamítl návrhy na doplnění dokazování, a to konkrétně tyto listiny: protokol z přípravného jednání ze dne 6. 9. 2018 a protokol z jednání ze dne 11. 10. 2018 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 107/2017 a úřední záznam ze spisu vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 115/2016, jakožto nadbytečné. 11. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 12. Podle ustanovení § 563 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 13. Podle ustanovení § 564 obč. zák. je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy. 14. Žalovaný ve své obraně proti žalobou uplatněnému nároku uvedl, že s žalobou souhlasí. Ustanovení § 564 obč. zák. se vztahuje na případy, kdy splatnost byla dohodnuta tak, že závisí na vůli dlužníka. Dohoda o tom, že dobu splnění určí dlužník, může být rozličně formulována. Není třeba, aby účastníci smlouvy použili výslovně výrazů uvedených v tomto ustanovení. Obvykle jde o formulaci, že dlužník zaplatí, až bude chtít, až bude ochoten nebo až bude moci. Na základě takové dohody má dlužník právo plnit kdykoliv a věřitel je povinen přijmout plnění, až mu je dlužník nabídne, sám však nemůže určit, kdy má dlužník plnit. Případná výzva dlužníkovi či upomínka (na rozdíl od § 563 obč. zák.) je bez právních účinků. Nemá-li se dlužník k plnění, věřitel nemůže podat přímo žalobu na plnění, neboť jeho pohledávka není ještě splatná, tedy ani soudně uplatnitelná, a žaloba na plnění by byla zamítnuta jako předčasná, neboť splatnost je jedním ze základních předpokladů úspěšnosti žaloby na plnění, což ostatně učinil i odvolací soud ve shora uvedeném rozhodnutí. 15. Na základě shora uvedených skutečností, které byly prokázány v předchozím řízení, když tyto skutečnosti žalovaný nijak nesporoval, je zřejmé, že mezi účastníky sporu nebyla splatnost půjčky výslovně dohodnuta. Žalovaný měl půjčku vrátit, až si příslušný obnos vydělá, resp. prodá své jiné nemovitosti, splatnost půjčky tak byla závislá na okolnostech spočívajících na vůli žalovaného