12 C 186/2020-104 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 42 500 Kč, eventuálně nemajetkovou újmu ve výši stanovené soudem. Žalobu odůvodnil následovně: v obvodu Okresního soudu v Liberci došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu újmy, kdy touto skutečností bylo neoprávněné vydání usnesení o zahájení [anonymizováno] stíhání osoby žalobce [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], vydané Policií ČR, KŘP [územní celek], Územní odbor [obec], 2. oddělení obecné kriminality. Na základě výše uvedeného usnesení o zahájení trestního stíhání bylo dne [datum] zahájeno [anonymizováno] stíhání osoby žalobce, a to pro podezření ze spáchání [anonymizováno] neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v [obec], ul. [adresa], od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] v podzemní garáži vjel nejméně v deseti případech vozem [značka automobilu], [registrační značka], nejméně v pěti případech vozem [značka automobilu], [registrační značka], nejméně v deseti případech vozem [značka automobilu], [registrační značka], nejméně ve dvaceti případech vozem [značka automobilu], [registrační značka] na parkovací místo [číslo] bez souhlasu vlastníka [jméno] [příjmení] a vozidla tam odstavil. Dne [datum] bylo trestní řízení vedené proti žalobci skončeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne [datum]. Na základě tohoto rozhodnutí byl žalobce jakožto obžalovaný v předmětném [anonymizováno] řízení zproštěn obžaloby pro daný [anonymizováno], neboť v žalobním návrhu označený skutek není [anonymizováno] činem. 2. S ohledem na zprošťující rozsudek má žalobce za to, že trestní řízení proti jeho osobě nebylo zahájeno oprávněně. Vedením tohoto neoprávněně zahájeného trestního řízení pak vznikla žalobci škoda, resp. nemajetková újma, jejíž náhradu požaduje, neboť je přesvědčen, že v jeho případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a to konkrétně usnesením o zahájení trestního stíhání, na základě kterého bylo zahájeno trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením. K pochybení mělo dojít jak ze strany Policie ČR, tak ze strany Okresního státního zastupitelství v [obec], neboť již od samého začátku nebyly dány relevantní důkazy, které by dostatečně odůvodňovaly závěr ohledně pokračování ve vedení trestního řízení proti žalobci, resp. zahájení trestního stíhání a zahájení vyšetřovací fáze trestního řízení. Trestní věc měla být ze strany příslušného policejního orgánu odložena dle § 179c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, a to ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 trestního řádu, nebo měla být daná věc odložena nejpozději ze strany státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] s odkazem na § 179c odst. 2 písm. c) trestního řádu. 3. Žalobce dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce řádně a včas v zákonem stanovené lhůtě podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, obrátil na [stát. instituce] se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v důsledku trestního stíhání. Žalobce požadoval zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku zahájení trestního stíhání proti jeho osobě. Vedením trestního řízení došlo k omezení osobnostních práv žalobce a s tím souvisejícímu zásahu do soukromého života žalobce, zvýšení psychické zátěže, dále mělo trestní stíhání nepříznivý dopad na osobní čest a dobrou pověst žalobce, který byl ve svém okolí společensky odsuzován a nenávratně došlo i k prohloubení negativních vztahů sousedů k osobě žalobce, navíc byl nucen strpět shromažďování a zveřejňování údajů o jeho osobě v souvislosti s vedením předmětného trestního řízení. Žalobce požadoval částku 42 500 Kč, která představuje částku 10 000 Kč, jakožto spravedlivé zadostiučinění za první dva roky trestního stíhání, částku 20 000 Kč jakožto spravedlivé zadostiučinění za třetí rok trestního stíhání a dále částku 2 500 jakožto spravedlivé zadostiučinění za poslední měsíc a půl trestního stíhání. 4. [stát. instituce] přípisem ze dne [datum] potvrdilo, že mu bylo dne [datum] doručeno žalobcovo uplatnění nároku na náhradu shora uvedené nemajetkové újmy. Žalobce poukazuje na ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kde je uvedeno, že přizná-li příslušný ústřední správní úřad právo na náhradu škody či přiměřené zadostiučinění, je třeba ji poškozenému proplatit do 6 měsíců od podání žádosti. V daném případě šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum], přičemž ze strany žalované nedošlo k přiznání ani odmítnutí práva na náhradu nemajetkové újmy žalobce. Co do závěrů judikatury odkazoval žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a 30 Cdo 1891/2012, dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 5. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhovala žalobu v plném rozsahu zamítnout. Potvrdila, že jí bylo dne [datum] doručeno podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky 42 500 Kč. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne 19. 6. 2020, č. j. [spisová značka] nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. 6. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo vydáním rozsudku č. j. [číslo jednací], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby. Naopak žalovaná činila sporným žalobcem tvrzenou závažnost nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena trestním stíháním. 7. V průběhu řízení bylo zjištěno, že na žalobce byl ještě před podáním žaloby prohlášen konkurz. Dne [datum] vydal insolvenční soud usnesení, č. j. [insolvenční spisová značka], vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jímž zjistil úpadek dlužníka (v daném řízení žalobce), prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ insolvenční správce“). Žalobce tedy v době podání žaloby neměl k vymáhání pohledávky aktivní legitimaci, neboť po prohlášení konkursu už může pohledávky spadající do majetkové podstaty vymáhat (a civilní žalobu na plnění vůči dlužníku dlužníka podat) pouze insolvenční správce. Žalobu podanou dlužníkem by pak bylo třeba bez dalšího zamítnout podle § 249 odst. 1 insolvenčního zákona. V daném případě insolvenční správce navrhl vstup do řízení, ale vzhledem ke skutečnosti, že žalobce neměl dispoziční oprávnění k pohledávce již v okamžiku podání žaloby, není k tomu oprávněn. Veškeré procesní úkony v řízení tedy může činit pouze žalobce a jediným způsobem je návrh na záměnu žalobce podle § 92 odst. 2 o.s.ř., který by ovšem musel podat dosavadní žalobce, nikoliv správce, který se snaží do řízení dostat (pro úplnost je třeba dodat, že insolvenčnímu správci nic nebránilo podat svoji vlastní žalobu, a to i za trvání řízení o žalobě dlužníka; překážka litispendence zde nemůže být pro jiný okruh účastníků). Zároveň je třeba pamatovat na případné uplynutí promlčecí doby, kdy podání žaloby ze strany žalobce nemohlo vést ke stavění promlčecí doby, neboť žalobce ve vztahu k uplatněné pohledávce postrádal dispoziční oprávnění. Platí také, že tuto situaci zavinil žalobce, když insolvenčnímu správci o existující pohledávce nesdělil žádné informace. V daném případě insolvenční správce na výzvu insolvenčního soudu nechal dne [datum] zapsat pohledávku ve výši 42 500 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty, následně pak přípisem ze dne [datum] sdělil insolvenčnímu soudu, že tuto vyjímá z majetkové podstaty s ohledem na promlčení pohledávky a následnou nedobytnost pohledávky. Okresní soud pak vydal usnesení č.j. [číslo jednací], kterým návrh insolvenčního správce Mgr. [jméno] [příjmení] na vstup do řízení namísto žalobce zamítl (v právní moci od [datum]). První jednání ve věci samé proběhlo dne [datum], tedy poté, co došlo k vyjmutí pohledávky z majetkové podstaty, což způsobilo, že žalobce v době prvního jednání byl oprávněn s pohledávkou nakládat (soud nesdílí názor žalované, že v daném případě není aktivní legitimace žalobce vůbec dána a žaloba by měla být zamítnuta pro nedostatek podmínek řízení). S ohledem na výše uvedené soud nárok žalobce projednal. 8. Soud provedl důkaz listinami ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spis