12 C 231/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 694,48 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa] (číslo odběrného místa [číslo]). Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny (dále jen„ VOP“). Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] v částce 25 454,48 Kč, splatné ke dni 13. 8. 2020. Žalovaný na tuto fakturu ničeho uhradil a je tedy v prodlení s úhradou částky 25 454,48 Kč. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [PSČ] Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Fakturou [číslo] znějící na částku 25 454,48 Kč, splatné ke dni 13. 8. 2020, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] v celkovém množství 6 129 kWh. Žalovaný na tuto fakturu neuhradil ničeho a byl tedy v prodlení s úhradou částky 25 454,48 Kč. Žalobkyně zaslala dne 22. 6. 2020 žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky za neuhrazené zálohové platby, za kterou si v souladu s VOP účtovala poplatek ve výši 240 Kč. Dne 6. 4. 2021 zaslal právní zástupce Žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění, nicméně žalovaný ani poté ničeho neuhradil 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. žalovanému dodávala elektřinu a související služby. Žalobkyně své povinnosti splnila, neboť žalovanému obě komodity dodávala a jejich dodávku řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by nedoplatky, které mu v souvislosti s dodávkou obou komodit vznikly, uhradil, že jeho povinnost k úhradě vymáhané částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatků nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně si s žalovaným v rámci smlouvy sjednali pro případ prodlení s placením závazků smluvní úrok ve výši 0,05% denně z dlužné částky, a tento není dle soudu nepřiměřeně vysoký, je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Poskytovatel peněz s dlužníkem sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o. z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaný byl na dluh upomínán, a proto žaloba byla shledána po právu i o ohledně částky 240 Kč. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 480 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 028 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 454,48 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu plynu a elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t. 12. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu). 13. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.