12 C 80/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 629 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] v čase mezi [údaj o čase] hodin a [údaj o čase] hodin na adrese [adresa], v restauraci„ [příjmení] [příjmení]“, pod vlivem alkoholu před přibližně dvaceti přítomnými osobami nejprve vulgárně nadávala servírce, následně brala ze stolů pivní sklenice, které rozbíjela o zem, převracela stoly a židle, a při pokusu o odchod, když zjistila, že jsou uzamčené vchodové dveře, tak kovovým sudem a poté kovovým stojanem rozbila jejich skleněnou výplň, a pokračovala v poškozování zařízení restaurace, čímž způsobila škodu ve výši 70 423,40 Kč společnosti [právnická osoba] Za výše uvedené jednání byla žalovaná rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] uznána vinnou z [anonymizováno] výtržnictví. Z titulu pojistné smlouvy [číslo] vyplatila žalobkyně v rámci pojistné události [číslo] dne 26. 6. 2019 pojistné plnění poškozené společnosti ve výši 11 629 Kč za škodu způsobenou žalovanou. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, a to přestože jí byla výzva doručena. Proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Soud má za zjištěné, že žalovaná dne [datum] v čase mezi [údaj o čase] hodin a [údaj o čase] hodin na adrese [adresa], v restauraci„ [příjmení] [příjmení]“, pod vlivem alkoholu při pokusu o odchod z restaurace, když zjistila, že jsou vchodové dveře uzamčené, kovovým sudem a poté kovovým stojanem rozbila jejich skleněnou výplň, a pokračovala v poškozování zařízení restaurace, čímž způsobila škodu ve výši 70 423,40 Kč společnosti [právnická osoba] Za výše uvedené jednání byla žalovaná rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] uznána vinnou z přečinu výtržnictví (důkaz: fotodokumentace, rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Z titulu pojistné smlouvy [číslo] následně vyplatila žalobkyně v rámci pojistné události [číslo] dne 26. 6. 2019 pojistné plnění poškozené společnosti ve výši 11 629 Kč za škodu způsobenou žalovanou (důkaz: pojistná smlouva [číslo] doklad o vyplacení pojistného plnění). 5. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ustanovení § 2820 odst. 1 o.z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. 6. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že žalovaná svým úmyslným jednáním způsobila škodu poškozené společnosti [právnická osoba] ve výši 70 423,40 Kč. Za své protiprávní jednání byla i uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně z titulu pojistné smlouvy [číslo] následně vyplatila v rámci pojistné události [číslo] dne 26. 6. 2019 pojistné plnění poškozené společnosti ve výši 11 629 Kč za škodu způsobenou žalovanou, která je na základě ustanovení § 2820 odst. 1 o.z. povinna uhradit náklady, které za ni žalobkyně poškozené společnosti plnila (regresivní nárok). 7. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci žalovanou částku, soud důvodné žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 629 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, zaslání předžalobní výzvy) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 10. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobkyní návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobkyní ve věci náhrady nákladů, které plnila poškozenému vyplývající z regresivního nároku, je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalovaného a výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.