13 C 67/2021-34 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 16. 2. 2021, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně zaplacení částky 715 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náklady spojené s převozem žalovaného dne [datum] vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka] do protialkoholní záchytné stanice, kdy při převozu ujelo vozidlo celkem 115 km na trase Pohotovostní a eskortní oddělení [obec] – nemocnice v [obec] – protialkoholní záchytná stanice [obec] – Pohotovostní a eskortní oddělení [obec]. Jelikož žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně ze dne 23. 9. 2019 neuhradil, nárokuje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení ode dne 24. 10. 2019 do zaplacení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni i žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný si výzvu na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaný byl tvrzeného dne převážen do protialkoholní záchytné stanice, a to prostřednictvím výše specifikovaného vozidla, které při této cestě a zpět ujelo celkem 115 km. Převozu předcházelo zajištění žalovaného hlídkou Policie České republiky, konkrétně dne 14. 9. 2019 ve 20:25 hod, neboť žalovaný byl v silně podnapilém stavu a následně mu bylo hlídkou naměřeno 3,2 promile alkoholu v dechu. Náklady na převoz žalovaného z místa jeho zajištění do nemocnice k vyšetření, poté do protialkoholní záchytné stanice v [obec] a následně navrácení hlídky Policie České republiky zpět do [obec] byly žalovanému vyúčtovány v žalované výši, kdy byla zohledněna kombinovaná spotřeba vozidla 6,4 l [číslo] km dle technického průkazu, dále i průměrná cena pohonných hmot, konkrétně benzínu 95 oktanů 33,10 Kč a náhrada za opotřebení vozu při sazbě 4,10 Kč za 1 km. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala doporučeně dopisem ze dne 23. 9. 2019, kdy zásilka byla po marném uplynutí lhůty k vyzvednutí dne 9. 10. 2019 vhozena do domovní schránky na adrese [obec a číslo], kdy tato adresa byla sdělena žalovaným do protokolu o dopravě osoby. Následně žalovaného vyzvala opakovaně výzvou ze dne 30. 9. 2020 na adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], kdy k tomuto dopisu přiložila i doručenku zachycující nedoručení zásilky, neboť na uvedené adrese adresáta sídlí městský obecní úřad. 4. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na žalobou uplatněné náklady na převoz žalovaného, když podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o specifických službách“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Žalovaný pak v řízení nejen neprokázal ale ani netvrdil, že by žalobkyni dlužnou částku uhradil. 5. Do prodlení se žalovaný dostal, jakmile řádně a včas neuhradil ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, v takovém případě dle § 1970 občanského zákoníku má žalobce nárok na úrok z prodlení dle prováděcího předpisu. Tím je vládní nařízení č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 činí zákonný úrok ročně součet repo sazby ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí vzniku prodlení a 8 %. Protože žalobkyně uplatňuje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy nárokuje co do časového rozsahu méně, než kolik by ve skutečnosti v návaznosti na výzvu (bezodkladně po ní) mohla, soud přiznal i nárokované příslušenství v požadované výši. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, který představuje dvě paušální náhrady po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za úkony sepis žaloby a výzvy k plnění. 7. S ohledem na to, že žalobkyně je od zaplacení soudního poplatku je dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena, byla dle § 2 odst. 3 povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, neboť žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku, který je přílohou zákona, tedy ve výši 1 000 Kč. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.