16 C 175/2021-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30 542 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 30 542 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán od [datum] jako montér. Pracovní poměr byl ukončen ke dni [datum] dohodou téhož dne. K tomuto dni dlužil žalovaný žalobci na cestovních zálohách částku 30 542 Kč. Žalovaný dluh uznal a zavázal se jej splatit do [datum]. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalovaný zaměstnán u žalobce na pozici montér, pracovní poměr vznikl dne [datum], pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum]). Žalobce a žalovaný se dohodou ze dne [datum] dohodli na rozvázání pracovního poměru ke dni [datum] (zjištěno z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum]). Žalovaný dne [datum] převzal od žalobce částku 30 542 Kč v hotovosti jako zálohu (zjištěno z výdajového pokladního dokladu ze dne [datum]). Žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 30 542 Kč a zavázal se celou částku uhradit nejpozději [datum] (zjištěno z listiny označené„ Uznání dluhu“ ze dne [datum]). 5. Podle ustanovení § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále je „zákoník práce“) pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. 6. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobce vyplatil žalovanému zálohu ve výši 30 542 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se ho uhradit do [datum]. Protože zákoník práce obecně uznání dluhu neupravuje (upravuje pouze uznání dluhu ohledně závazku k náhradě škody), použije se na projednávanou věc občanský zákoník. Podle ustanovení § 2053 o. z. se tak má za to, že dluh žalovaného trvá. Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010). 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh vůči žalovanému uznal, bylo na něm, aby tvrdil a prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Žalovaný však v řízení zůstal nečinný, nárok žalobce nezpochybnil a netvrdil, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 9. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 583 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 527 Kč a nákladů za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů, a to příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepsání žaloby, tak jak vyplývají z ustanovení § 11 odst.1 a.t., tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 a.t. a 21 % daně z přidané hodnoty z těchto částek vyjma soudního poplatku ve výši 1 663 Kč, když právní zástupce žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.