16 C 211/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 194 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 194 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky č. [anonymizováno], na základě které žalované dodávala energie. Právní předchůdce žalobce žalované vystavil pod variabilním symbolem [číslo] fakturu za vyúčtování dodávek elektřiny v období od 20. 6. 2017 do 16. 3. 2018 na částku 5 329 Kč se splatností dne 6. 4. 2018, pod variabilním symbolem [číslo] fakturu za deaktivační poplatek ve výši 6 050 Kč se splatností dne 13. 3. 2018 a pod variabilním symbolem [číslo] fakturu za poplatek za odpojení ve výši 1 815 Kč se splatností dne 1. 3. 2018. 2. Soud usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] uložil žalované, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu (§ 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.) V uvedeném usnesení byla žalovaná poučena o tom, že nevyjádří-li se včas písemně ve věci samé bez vážného důvodu a ani ve stanovené lhůtě nesdělí soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává (§ 114b odst. 5 o.s.ř.) a ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.). 3. Označené usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne [datum], na výzvu soudu žalovaná nijak nereagovala. Nastala tak fikce uznání žalobou uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. a s ohledem na tuto skutečnost, pak soud postupoval podle ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř. a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, když se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení § 153a odst. 4 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval jednání. 4. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalované zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 5. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. 6. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobcem ve věci neuhrazených faktur, smluvních pokut atd. je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výše pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období, za nějž je neuhrazená dodávka elektřiny spolu se souvisejícími poplatky účtována, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 7. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 3 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení a stručně vyložil důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.