18 C 23/2020-25 — Okresní soud v Liberci

Žalováno ve věci bylo [datum] a bylo požadováno 9 600 Kč jako přeplatek výživného, kdy podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] měla žalobkyně platit na žalovanou od [datum] – 1 600 Kč měsíčně, platila 1 800 Kč měsíčně a je zde 200 Kč měsíčně přeplatek za dobu od [datum] do [datum], tedy data ukončení studia žalované. Dále bylo žalováno 13 500 Kč, tj. exekvovaná částka dlužného výživného, kdy dle žaloby tato pohledávka neexistuje a neexistovala. Dále bylo žalováno 2x [číslo] vyplacených na odměny exekutora ve dvou žalovanou neoprávněně vedených exekucích. Dále byla žalovaná částka 1 837 Kč, což je poplatek bance v souvislosti s exekucí a odpovědnost za stržení tohoto poplatku má dle žaloby opět žalovaná, protože vedla neoprávněnou exekuci a dále částka 6 000 Kč + 500 Kč, kterou si banka strhla v souvislosti s exekucí, která byla neoprávněná, tedy je zde odpovědnost žalované za náhradu škody z titulu vedení neoprávněné exekuce. Mezi stranami nebylo sporné, že období, do kterého mělo být výživné hrazeno, je do ukončení studia, tedy [datum]. Ze strany žalované bylo poukázáno na to, že všechny exekuce, které kdy byly vedeny, byly oprávněné. Žalovaná nijak nezavinila vedení neoprávněné exekuce a neodpovídá za škodu, která by v souvislosti s těmito exekucemi vznikly žalobkyni a dále bylo uvedeno, že je zde celková bilance dlužného a nezaplaceného výživného, která vychází ve prospěch žalované. Pokud jde o zrušení vyživovací povinnosti, tato byla zrušena a to ve znění příslušného opravného usnesení rozsudkem podepsaného soudu z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] s tím, že ovšem datum ukončení vyživovací povinnosti nebylo mezi účastníky sporné. Pokud jde o stanovenou vyživovací povinnost pro žalované období, tak ta byla určena rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] a tedy od [datum rozhodnutí] mělo být výživné 1 600 Kč měsíčně. Pokud jde o přehled zaplaceného výživného, které bylo strháváno ze mzdy, tak bylo prokázáno výplatnicemi, že za období r. [rok] až [rok] mzdová účtárna na výživném strhla žalobkyni 80 434 Kč a pokud byla zákonná povinnost, jak uvedena, tak za 4 roky to činí 76 800 Kč a byl tedy konstatován přeplatek na výživném ve výši 3 634 Kč. Proti tomuto přeplatku namítla strana žalovaná, že nebylo uhrazeno jiné výživné za předcházející období, když pokud ale byla soudem poučena o potřebě specifikovat a doložit toto tvrzení, tak neučinila a soud tedy k této obraně nepřihlédl. Pokud pak jde o exekuci a ostatní nároky, tak žalobkyně prokázala výpisem z účtu ČSOB č. [bankovní účet], že byla stržena na základě exekučního příkazu [anonymizováno] EX [číslo] dne [datum] částka 21 235 Kč. Z toho tedy 13 500 Kč exekuovaná částka a 7 735 Kč náklady exekuce. Toto se ověřilo z uvedeného exekučního příkazu. Tento exekuční příkaz odkazuje na usnesení podepsaného soudu z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce na základě citovaného rozsudku krajského soudu, ale ne pro běžné výživné, ale pro nárok přisouzený ve druhém výroku, tedy dlužné výživné od [datum] do [datum], tedy 13 500 Kč, jak uvedeno shora. Není zde žádný tedy přeplatek z běžného výživného, ale exekuce, jak uvedeno, byla nařízena oprávněně pro dlužné výživné a není zde zavinění žalované pro vedení neoprávněné exekuce. Dále v souvislosti s touto exekucí bylo žalobkyní zaplaceno 7 735 Kč jako náklady exekuce, k tomu soud uvádí, že jde o oprávněný nárok exekutora, o kterém bylo rozhodnuto v exekuci s tím, že žalobkyně v souvislosti s prováděním dokazování zpochybnila samotnou částku dlužného výživného 13 500 Kč, tak jak vyplývá z citovaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kdy k tomuto soud může pouze uvést, že pokud krajský soud dospěl k závěru vyjádřeného v pravomocném rozhodnutí, že zde je dluh 13 500 Kč na výživném, tak soud je tímto rozhodnutím vázán, jde o překážku věci rozhodnuté a nelze přihlížet k tvrzení žalobkyně, že tato částka zde k době rozhodnutí krajského soudu neexistovala, že již byla zaplacena apod. Dále bylo požadováno, jak bylo uvedeno, 1 837 Kč, což měl být poplatek bance v souvislosti s touto exekucí. Toto bylo prokázáno sdělením banky z 2. 8. 2012, tedy zaplacení tohoto poplatku. Vyúčtován byl poplatek 30. 6. 2012. Zde na základě provedeného dokazování tedy sdělení banky soud dospěl k závěru, že jde pouze o pozdržení poplatku bance, které by si banka účtovala stejně bez ohledu na exekuce. Není zde žádný vztah k exekuci a není zde už vůbec ne zavinění žalované za neoprávněně vedenou exekuci, která navíc neoprávněně vedena nebyla. Dále jak bylo žalováno 6 000 Kč a 500 Kč, které si opět strhla banka v souvislosti s exekucí, což bylo doloženo výpisem z 1. 6. 2012. Zde částka 6 000 Kč s poznámkou správa účtu exekuce a dále si 1. 12. 2009 a opět bylo doloženo výpisem z účtu, banka strhla se stejnou poznámkou 500 Kč s tím, že obě tyto částky bylo možné posoudit, resp. nárok na ně, v souvislosti s exekucí vedenou pod sp. zn. [spisová značka], tedy zda tato exekuce byla či nebyla vedena oprávněně. Zde tedy byla požadována druhá odměna exekutora za neoprávněně vedenou exekuci a opět částka 7 735 Kč. Soud zjistil z vyjádření soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], že exekuce byla nařízení, jak již uvedeno, usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a to pro pohledávku oprávněné 4 666 Kč a 934 Kč náklady exekuce a náklady oprávněné s tím, že v této věci bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] rozhodnuto tak, že se usnesení o nařízení exekuce změnilo tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítl s tím, že exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] a bylo uloženo povinné nahradit náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Byla tedy v exekuci vymožena částka 13 335 Kč. Tato byla v uvedené částce 7 865 Kč použita na náhradu nákladů exekuce a zbytek byl povinné vrácen. Citovaným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. [číslo jednací] byl tedy proveden důkaz a bylo potvrzeno, že byl zamítnut návrh na nařízení exekuce co do částky 4 666 Kč. Z odůvodnění vyplývá v podstatě to, že v nalézacím řízení o výživném tedy sp. zn. [spisová značka] okresní soud rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kde jednak stanovil výživné a vyčíslil nedoplatek od [datum] do [datum] ve výši 4 666 Kč s tím, že následně odvolací soud svým rozsudkem č.j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] potvrdil rozhodnutí okresního soudu o výživném a sám vyčíslil nedoplatek ve výši 934 Kč s tím, že ve výroku jasně nevyjádřil, že nahradil původní výrok o nedoplatku a z tohoto důvodu se oprávněná, tedy žalovaná domnívala, že má obě pohledávky k dispozici. Není zde tedy titul k vymáhání pohledávky 4 666 Kč, ale pouze 934 Kč a náklady exekuce. Z tohoto a na tomto místě lze uzavřít, že žalovaná jako oprávněná v exekuci se řídila tím, jak byl výrok formulován a oprávněně se mohla domnívat, že má obě pohledávky jako exekuční titul. Dále byl tedy proveden důkaz usnesením v exekuční věci, tedy z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým byla exekuce zastavena, kdy bylo poukázáno na rozhodnutí krajského soudu a pokud jde o částku 934 Kč, tak bylo konstatováno, že pro stejný nárok byl veden soudní výkon rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a dlužné výživné 934 Kč lze tedy považovat za uhrazené v průběhu exekuce. Pokud jde tedy o již citované exekuční tituly, tak byl proveden důkaz jak rozsudkem Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] tak citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. [číslo jednací] a ve druhém výroku je uveden nedoplatek 934 Kč k zaplacení v dané lhůtě bez dalšího, tak jak uvádí exekutor. V daném případě bylo jednak žalováno vrácení přeplatku ze zaplaceného výživného, tedy vydání bezdůvodného obohacení, které je upraveno v § 2991 OZ, podle kterého bezdůvodné obohacení získané bez spravedlivého důvodu je třeba vydat. Jak uvedeno shora, v této věci žalovaná poukázala na širší bilanci, kterou ovšem neprokázala a v částce shora uvedené, ve které byl zjištěn přeplatek na výživném za uvedené období, bylo tedy žalobě jako důvodné vyhověno. Dále byl fakticky požadován nárok na náhradu škody. Tato škoda měla spočívat v neoprávněně zaplacených poplatcích bance a nákladech exekuce a za škodu měla odpovídat žalovaná, neboť tuto neoprávněné exekuce vedla. Odpovědnost za škodu v daném případě by se řídila ust. § 2909 a násl. OZ, kdy podle cit. ust. je zde odpovědnost za škodu porušením dobrých mravů a podle násl ust. porušením zákona. Soud může pouze konstatovat, že na straně žalované, která se řídila formulací v exekučním titulu, nebylo soudem shledáno zavinění za neoprávněné vedené exekuce a to ani z nedbalosti ani úmyslně. Domněnka nedbalosti je upravena v § 2911 OZ. Žalovaná tedy za uvedené nároky žalobkyně z titulu odpovědnosti z