19 C 242/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 32 270 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o uznání dluhu (dále jen Dohoda). Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 32 270 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 14 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky [číslo] a [číslo]. Žalobce se proto rozhodl využít svého smluvního oprávnění a v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslal žalovanému dne 16. 3. 2021 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. V rámci dopisu o zesplatnění pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která v zesplatněné výši činila 32 270 Kč, zároveň byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky, a to nejpozději do 24. 3. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z listiny označené„ Splátková dohoda“ bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše v celkové výši 32 270 Kč a zavázal se uhradit jej v 14 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, který byl součástí dohody. Jednalo se o dluh z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], když žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Dohoda o splátkách byla sjednána pod ztrátou výhody splátek. Z listiny označené„ Zesplatnění dluhu“ včetně podacího archu bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalovaného se splácením dluhu žalobce dluh zesplatnil ke dni 24. 3. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. 4. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ o. z“), kdy uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce písemně uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše z titulu smlouvy o úvěru a tudíž se má za to, že dluh době řízení trvá. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v 14 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem pod ztrátou výhody splátek. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobce v souladu se smluvním ujednáním dluh žalovaného zesplatnil. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 8. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 167 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 291 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 270 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 326 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.