21 C 174/2021-43 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 131 953,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. [anonymizováno]. Žalovaný byl seznámen s Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů, obchodními podmínkami a Sazebníkem bankovních poplatků. Výše jistiny úvěru činila 150 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 2 550,15 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci. Žalovaný však porušil svůj závazek, když neuhradil žádnou splátku za měsíce listopad, prosinec 2019 a leden 2020. Žalobce využil svého práva, dopisem ze dne 14. 1. 2020 odstoupil od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatný ke dni 12. 2. 2020. Žalovaný tak dluží na jistině částku 131 703,43 Kč, poplatky ve výši 250 Kč, dále neuhrazený úrok z jednotlivých anuitních splátek dle Harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 1 525,05 Kč a neuhrazený úrok z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni 4. 9. 2020 na výši 11 321,17 Kč, spolu s úrokem ve výši 4,90 % p.a. z částky 131 953,43 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 131 953,43 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení. 2. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] má soud za zjištěné, že žalovanému byl žalobcem dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, a to připsáním částky úvěru na bezhotovostní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 14. 12. 2024, a to v 72 měsíčních splátkách po 2 783,79 Kč (vč. pojištění) splatných vždy k 14. dni každého měsíce. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, podmínky pro poskytování úvěrů a sazebník. Z historie úvěru soud zjistil, že úvěr byl otevřen dne [datum] a žalovaný splátky hradil do listopadu 2019. Dopisem ze dne 14. 1. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 4921,05 Kč a upozornil ho, že neuhradí-li uvedenou částku, žalobce odstoupí od smlouvy. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit v podobě splátek, avšak svůj závazek nesplnil řádně a včas. Žalobce následně od smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. 6. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že žalobce poskytne žalovanému částku 150 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29 527,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 279 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131 953,43 Kč sestávající z částky 6 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 380 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 040 Kč ve výši 4 208,40 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.