21 C 275/2021-41 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 215 157,33 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizované úroku ve výši 9 120 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 5512,05 Kč, úroku s procentní sazbou 9,9 % ročně z částky 215 157,33 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 215 157,33 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení s úrokovou sazbou 10 %. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 232 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky, jež žalovaná obdržela před uzavřením Smlouvy a svým podpisem stvrdila, že byla s Podmínkami seznámena a srozuměna. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr na bankovní účet [číslo] to prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu. Žalovaná se zavázala úvěr splácet, a to jak jistinu tak i úroky a poplatky vyplývající ze smlouvy. Žalovaná však svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobce vůči žalované předmětný dluh zesplatnil, přičemž samotné zesplatnění bylo žalované oznámeno dopisem. Ačkoliv žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky, tato nebyla dosud uhrazena. 2. Předmětem řízení je pohledávka od věřitele v celkové výši 215 157,33 Kč a s tím související úrok z prodlení. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru má soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až od výše úvěrového limitu 232 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnou měsíční splátkou v minimální výši 3 054 Kč (poslední splátka stanovena ve výši 2 863,45 Kč, přičemž splátka byla splatná ke každému 20. kalendářnímu dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] má soud za prokázané, že žalovaná čerpala úvěr v tomto období do výše celkem 232 000 Kč. Z dopisu o zesplatnění soud zjistil, že žalobce dne 20. 12. 2019 oznámil žalované zesplatnění úvěru k 18. 12. 2019 a vyzval ji k zaplacení celého dluhu, když žalovaná byl v prodlení s úhradou příslušných splátek. 6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru dne 16. 8. 2018, na jejímž základě byl žalované poskytnout úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 232 000 Kč. Žalovaná z poskytnutého úvěru vyčerpala částku 232 000 Kč, a zavázala se úvěr vrátit i s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 3 054 Kč. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce tedy veškeré pohledávky z úvěru ke dni 18. 12. 2019 prohlásil za okamžitě splatné. Ačkoliv byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, dlužná částka nebyla dosud uhrazena. 7. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že žalobce poskytne žalovanému částku 232 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalovaná své závazky dosud neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tuto částku uhradit. 8. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovanou dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 10. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 43 019,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 607 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 215 157,33 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 180 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 440 Kč ve výši 5 972,40 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 12. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. 13. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř., jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaná k tomu ostatně ničeho netvrdila) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může splácet ve splátkách.