21 C 45/2021-28 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 876 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v konečné výši 24 876 Kč a se zavázal se vrátit úvěr nejpozději do 6. 12. 2019. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalobce. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením, vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba úvěru dle sazebníku 10,40 % Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z platebních informací bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal úvěr co do výše 20 000 Kč, když s úhradou této částky byl v prodlení. Dále tvoří dlužnou částku náklady ve výši 2 x 250 Kč (článek VI. odst. 1 písm. a) smlouvy a dále úroky za dobu čerpání ve výši 4 376,32 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, má soud za zjištěné, že došlo k postoupení mimo jiné předmětné pohledávky na žalobce. Z dopisu ze dne 9. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dne 9. 3. 2020. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnout bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Žalovaný z poskytnutého úvěru vyčerpal částku 20 000 Kč, a zavázal se úvěr vrátit i s příslušenstvím. Žalovaný řádně a včas neuhradil splatnou pohledávku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. 6. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“). Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy žalovaný vyčerpal částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný své závazky dosud řádně neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tyto částky uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaný měl úvěr vrátit do 6.12.2019. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 448 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 996 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 876 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.