21 C 497/2020-38 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 751,66 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o bezúročné půjčce [číslo] ze dne [datum], dle které poskytla žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 15 000,00 Kč, a to převodem na účet dne [datum]. Žalovaný měl půjčku vrátit ve splátkách do 10. 5. 2019. Splátky ve výši 15 000 Kč byly ale zcela uhrazeny až dne 17. 4. 2020. Ve smlouvě byla pro případ prodlení s vrácením půjčky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smluvní pokuta z dlužné částky 15 000,00 Kč za dobu od 11. 5. 2019 do 22. 7. 2019 odpovídá částce 1 080 Kč. Pokuta z dlužné částky 2 500,00 Kč za dobu od 23. 7. 2019 do 17. 4. 2020 odpovídá částce 675,00 Kč, celkem tedy ve výši 1 755 Kč. Žalovaný pak na smluvní pokutu uhradil toliko 3,34 Kč a zbývá tak uhradit žalovaná částka. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o bezúročné zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit do 10. 5. 2019 v pěti měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla účastníky v článku IV. smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalovaný dluh neuhradil řádně a včas, uhradil ho celý až dne 17. 4. 2020 (v období od 11. 5. do 22. 7. 2019 dlužil 15 000 Kč, od 23. 7. 2019 do 17. 4. 2020 částku 2 500 Kč). Žalobkyně je tedy oprávněna požadovat rovněž smluvní pokutu za daná období z dlužných částek (tedy z částky 15 000 Kč od 11. 5. do 22. 7. 2019 a z částky 2 500 Kč od 23. 7. 2019 do 17. 4. 2020). 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal půjčené peníze vrátit ve stanovené lhůtě. 6. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 7. S ohledem na to, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů řízení žalobkyně ve výši 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů, to je za návrh ve věci samé a za výzvu k plnění dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.