21 C 81/2021-30 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit celkovou částku ve výši 12 474 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky [anonymizováno] ze dne [datum] pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce vyúčtoval žalovanému dodanou elektřinu za období od [datum] – [datum] fakturou [číslo] na částku 10 560 Kč, která byla splatná dne 19. 7. 2018. Žalovaný nesplnil své povinnosti a neuhradil žalobci faktury za dodané energie. Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 25. 5. 2018 na částku 200 Kč žalobce žalovanému vyúčtoval poplatek za upomínku ze dne 15. 5. 2018. Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 5. 6. 2018 na částku 807 Kč žalobce žalovanému vyúčtoval náklady spojené s přerušením dodávky. Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 12. 6. 2018 na částku 1 815 Kč žalobce žalovanému vyúčtoval poplatek za odpojení ve výši 907,50 Kč a poplatek za připojení ve výši 907,50 Kč, který žalobce touto žalobou nepožadoval. Z titulu faktury [číslo] žalobce požadoval částku 907 Kč. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne [datum] vyzván, aby se vyjádřil k žalobě, konkrétně zda uznává nárok žalobkyně, případně aby uvedl rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání označil důkazy, nicméně žalovaný zůstal v řízení nečinný a na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne [datum] vyzván, aby se vyjádřila ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky č. [anonymizováno] pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce vyúčtoval žalovanému dodanou elektřinu za období od [datum] do [datum], kdy spotřeba elektřiny činila [anonymizováno], [číslo] MWh, fakturou [číslo] na částku 10 560 Kč, která byla splatná dne 19. 7. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 15. 5. 2018 se splatností dne 25. 5. 2018 na částku 200 Kč žalobce žalovanému vyúčtoval poplatek za upomínku ze dne 15. 5. 2018. Fakturou [číslo] ze dne 29. 5. 2018 se splatností dne 5. 6. 2018 na částku 807 Kč žalobce žalovanému vyúčtoval náklady spojené s přerušením dodávky. Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne 12. 6. 2018 na částku 1 815 Kč žalobce žalovanému vyúčtoval poplatek za odpojení ve výši 907,50 Kč a poplatek za připojení ve výši 907,50 Kč, který žalobce touto žalobou nepožadoval. Z titulu fakturou [číslo] žalobce požadoval částku 907 Kč. 5. Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu ke splnění závazku, a to dopisem ze dne 26. 2. 2019 6. Ohledně dodávky plynu soud věc právně posoudil podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), dle kterého smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Ohledně dodávky elektřiny soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona, dle kterého povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Protože v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný zaplatil žalobci fakturami vyúčtované dodané energie a související poplatky, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 474 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o sdružených službách dodávky, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by toto ustanovení postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.