22 C 317/2018 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou z 11. 9. 2018 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci celkem částku 43 034,68 Kč s příslušenstvím představující část nezaplacené ceny dvou zakázek zhotovených dlužníkem pro žalovaného. 2. Soud zjistil, že Usnesením [název soudu] – pobočka v Liberci čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 17. 2. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ dlužník“), na jeho majetek byl prohlášen konkurs a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem. 3. Žalobce uvedl (a soud má tuto skutečnost za prokázanou výpisy z obchodních rejstříků), že jednatelem dlužníka i jednatelem žalovaného je [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobce uvedl, že po ustanovení insolvenčním správcem ponechal operativní řízení podniku dlužníka na žalovaném. Podle žalobce jednatel této situace využil v tom, že část zakázek místo toho, aby je sjednával jménem dlužníka, sjednával jménem žalovaného, přičemž jejich zhotovení zadával dlužníkovi. Dlužník poté svoje plnění fakturoval žalovanému. 4. Soud má za prokázané fakturou [číslo] vystavenou dlužníkem 22. 3. 2017, splatnou 12. 4. 2017 a znějící na částku 58 987,50 Kč, že jí dlužník vyzval žalovaného k zaplacení zakázky [číslo] specifikované v předmětné faktuře a dále fakturou [číslo] vystavenou dlužníkem 19. 4. 2017, splatnou 3. 5. 2017 a znějící na částku 3 034,68 Kč, že jí dlužník vyzval žalovaného k zaplacení zakázky [číslo] specifikované v předmětné faktuře a v dodacím listu DL170085. 5. Žalobce uvedl, že žalovaný z faktury [číslo] zaplatil dne 30. 3. 2017 pouze část ve výši 19 987,50 Kč a zbytek ve výši 40 000 Kč dosud nezaplatil a že na úhradu faktury [číslo] nezaplatil nic. Soud má za tvrzení žalobce o částečné úhradě ve výši 19 987,50 Kč za prokázané důkazem provedeným listinou Výpis z účtu dlužníka za měsíc [číslo], ze kterého vyplývá, že ve prospěch majetkové podstaty byla ke dni 30. 3. 2017 od žalovaného poukázána částka 19 987,50 Kč. 6. Soud má za prokázané dopisem žalobce žalovanému ze dne 2. 5. 2017 (s kopií dodejky), který převzal žalovaný dne 5. 5. 2017, že žalobce jím vyzval žalovaného (mimo jiné), aby dluh odpovídající první faktuře (druhá faktura byla splatná až následující den po odeslání dopisu) bez zbytečného prodlení zaplatil na jeden z účtů majetkové podstaty. Žalobce uvedl, že žalovaný na výzvu žalobce nereagoval. 7. Žalovaný se ve věci vyjádřil v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 25. 11. 2018. Žalovaný uvedl, že považuje žalobu za nedůvodnou, když žalobci je známo, že s žalovaným uzavřel dohodu o započtení pohledávek, čímž pohledávka žalobce za žalovaným zcela zanikla. 8. Žalovaný uvedl, že fakturou – daňovým dokladem [číslo] splatnou dne 15. 03. 2017 vyúčtoval žalovaný poskytnuté výrobky a služby žalobci ve výši 12 100 Kč včetně DPH. Fakturou – daňovým dokladem [číslo] splatnou dne 17. 03. 2017 vyúčtoval žalovaný poskytnuté výrobky a služby žalobci ve výši 30 934,68 Kč včetně DPH. 9. Žalovaný uvedl, že Dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 05. 2017 došlo k započtení shora uvedených vzájemných závazků a pohledávek účastníků s tím, že po provedeném započtení došlo k zániku závazku žalobce hradit žalovanému fakturu – daňový doklad [číslo] splatnou dne 15. 03. 2017 na částku 12 100 Kč, fakturu – daňový doklad [číslo] splatnou dne 17. 03. 2017 na částku 30 934,68 Kč a současně zániku závazku žalovaného hradit žalobci fakturu – daňový doklad [číslo] splatnou dne 14. 04. 2017 v nezaplacené části odpovídající částce 40 000 Kč (částka ve výši 18 987,58 Kč byla již uhrazena dne 30. 03. 2017) a fakturu – daňový doklad [číslo] splatnou dne 03. 05. 2017 na částku 3 034,68 Kč. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žaloba žalobce je nedůvodná, neboť žalobce nemá za žalovaným tvrzenou pohledávku. 10. Žalovaný pro svá výše uvedená tvrzení spolu s odůvodněním odporu nepředložil žádný z jím označených důkazů: Faktura – daňový doklad [číslo] splatná dne 15. 03. 2017, Faktura – daňový doklad [číslo] splatná dne 17. 03. 2017 a Dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 05. 2017. Žalovaný byl proto při jednání 12. 5. 2020 poučen (podle § 101 odst. 1, písm. b) a podle § 120 odst. 1 o. s. ř.) že k tomu, aby splnil svou důkazní povinnost, je třeba, aby soudu předložil jím označené důkazy, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od dnešního jednání. 11. Žalobce se vyjádřil k tvrzením žalovaného v odůvodnění odporu ve svém podání ze 4. ledna 2019. Žalobce uvedl, že žalovaný se odvolává na údajnou dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 31. 5. 2017, avšak podle žalobce však žádná taková platná dohoda neexistuje a existovat ze zákona nemůže. Započtení pohledávek dlužníka a věřitele je podle § 140 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve zkratce dále jen„ InsZ“, přípustné pouze tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. O úpadku dlužníka a o způsobu jeho řešení bylo rozhodnuto usnesením [název soudu] – [pobočka] čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 17. 2. 2015. Je tedy zřejmé, že údajně započtené pohledávky zákonnou podmínku možného započtení nesplňují. Uplatněný nárok touto žalobou tak nezanikl a je po právu. 12. Žalobce dále ve svém doplnění k vyjádření žalobce k odporu ze dne 16. února 2019 uvedl, že ve svém vyjádření ze dne 4. 1. 2019 uvedl chybu, když nezkontroloval tvrzení žalovaného o faktuře [číslo] splatné dne 17. 3. 2017, který uvedl, že je na částku 30 934,68 Kč. Žalobce původně uvedl, že taková faktura není v účetnictví dlužníka evidována. Skutečnost je odchylná – faktura žalovaného [číslo] v účetnictví dlužníka evidována je, je ovšem na částku 120 000 Kč a jednatel dlužníka na ni zaplatil částku 40 000 Kč. Nárok uplatněný fakturou č. [částka] ve výši 120 000 Kč však není oprávněný. Žalobce uvedl, že částku 40 000 Kč vymáhá v řízení sp. zn. [spisová značka], zbytek zaplacen nebude. 13. Žalovaný dále při jednání 12. 5. 2020 doplnil svá žalobní tvrzení týkající se tvrzeného započtení. Žalovaný uvedl, že k započtení pohledávky, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá v tomto řízení, došlo dohodou účastníků ze dne 31. 5. 2017, přičemž na straně dlužníka podepsal tuto dohodu jako v předchozích případech Ing. [příjmení] jako pověřená osoba insolvenčním správcem a na straně žalovaného pan [příjmení] jako jednatel společnosti [příjmení]. Ing. [příjmení] byl k uzavírání takovýchto dohod pověřen, což bylo jednateli žalovaného známo, netýkalo se to pouze společností, v nichž je jednatel žalovaného účasten, ale i celé řady dalších smluvních vztahů. Žalovaný uvedl, že z toho důvodu byl i navrhován výslech Ing. [příjmení]. 14. Žalobce se vyjádřil k žalovaným tvrzené dohodě o započtení z 31. 5. 2017 tak, že má za to, že uvedená dohoda je neplatná nebo neúčinná, a to vzhledem k § 140 odst. 2 InsZ. Má za to, že na projednávanou věc dopadá např. rozsudek Nejvyššího soudu (NS) ze dne 28. 2. 2017, sen. zn. [spisová značka]. Podle žalobce [příjmení] opakovaně ve svých rozhodnutích říká, že v období po prohlášení konkurzu (po rozhodnutí o úpadku) je započtení možné jenom za podmínek, které jsou uvedeny v InsZ v § 140 odst. 2. - 4. Žalovaným tvrzené započtení je v rozporu se zákonem, a to bez ohledu na to, zda vůbec a kdy dohoda o započtení byla uzavřena, neboť vůbec nejsou splněny podmínky pro započtení vyžadované § 140 InsZ, tj. na prvém místě vůbec nebyly splněny zákonné podmínky tvrzeného započtení před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a dále pak nebyla splněna ani žádná z podmínek vyžadovaných v § 140 odst. 3 InsZ, tj. např. že dle písm. a) by se žalovaný měl stát přihlášeným věřitelem (přihlášeným věřitelem je přitom ten kdo se se svou pohledávkou přihlásil do insolvenčního řízení ještě před rozhodnutím o úpadku). Žalobce zdůraznil, že v tomto případě je žalovaná pohledávka pohledávkou za majetkovou podstatou ve smysl § 178 InsZ. Žalobce dále uvádí, že bez ohledu na to, kdy žalovaným tvrzená dohoda o započtení vznikla (žalobce poukazuje na to, že žalovaný ji předložil dle jeho názoru účelově až po 1. jednání) tak se jedná o neplatný či neúčinný právní úkon a žalobce jeho neplatnosti či neúčinnost spatřuje v rozporu tohoto jednání s již citovaným § 140 InsZ a odpovídající judikaturou (viz. např. citované rozhodnutí NS 29 ICdo 12/2015). Žalobce uvedl, že dle jeho názoru i kdyby žalovaný tuto dohodu předložil hned na začátku tohoto soudního sporu, takto dle jeho názoru nic nemění na tom, že je v rozporu s právem. Žalobce zaujímá právní názor, že dohoda je především neplatná neboť je podepsána na straně dlužníka panem [příjmení], který vůbec nebyl oprávněn takovouto dohodu podepsat. 15. Soud poučil při jednání 12. 5. 2020 účastníky o tom, že uplynutím 30denní lhůty nastávají účinky zákonné koncentrace řízení. Žalobce na to reagoval svým podáním ze dne 11. 6. 2020, ve kterém rovněž učinil závěrečný návrh ve věci. L