22 C 521/2020-28 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 13. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3 990 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že jeho právním předchůdce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] [číslo], se sídlem [adresa], [příjmení] republika [země] (dále jako„ původní věřitel“) dne 26. 9. 2016 uzavřel jako úvěrující se žalovaným jako úvěrovaným prostřednictvím elektronické dálkové komunikace na webové stránce [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zároveň s tím zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, to vše nejpozději do 28. 10. 2016 Součástí smlouvy byly i [ulice] podmínky původního věřitele, na něž smlouva odkazovala. Žalovaný však úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí nezaplatil. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobce jako postupníkem dne 16. 12. 2019. Žalobce nyní požaduje zaplacení částky 3 990 Kč sestávající z 3 000 Kč dlužné jistiny úvěru a 990 Kč poplatku za poskytnutí úvěru, dále žalobce požaduje zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 990 Kč od 29. 10. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný dne 15. 10. 2020 podal soudu odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 24. 9. 2020, [číslo jednací], ve kterém žalovaný zároveň uvedl, že podle původního požadavku inkasní společnosti měl žalobci zaplatit částku 9 609 Kč, z čehož dle následné dohody se žalobcem v měsíci září 2020 žalobci zaplatil částku 3 000 Kč a byl připraven dne 24. 9. 2020 zaplatit další splátku ve výši 3 000 Kč, avšak v mezidobí mu byl doručen předmětný elektronický platební rozkaz, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 3 990 Kč s příslušenstvím. Žalovaný tak spatřoval rozpor mezi částkami, které měl žalobci zaplatit dle předchozí dohody a dle předmětného elektronického platebního rozkazu. 3. Žalobce vzal svým podáním došlým soudu dne 9. 7. 2021 podanou žalobu zpět co do částky 3 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 29. 10. 2016 do zaplacení, neboť žalovaný již před podáním žaloby žalobci částku 3 000 Kč zaplatil a žalobce tuto platbu z důvodu technické chyby nezohlednil v žalobním návrhu. Soud proto řízení podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem řízení nadále zůstalo zaplacení částky 990 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 990 Kč od 29. 10. 2016 do zaplacení. 4. Soud vyšel ze žalobcem předložených listinných důkazů a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 26. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému bankovním převodem na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě, a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, to vše nejpozději do 28. 10. 2016, jak plyne z faktury [číslo] ze dne 26. 9. 2020, splatné dne 28. 10. 2016, dle které činí jistina 3 000 Kč a poplatek 990 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupujícím byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupen žalobci, přičemž žalovaný byl původním věřitelem o této změně v osobě věřitele vyrozuměn dopisem ze dne 22. 1. 2020, který byl žalovanému zaslán téhož dne. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky odpovídá závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky úvěrujícímu vrátit a zaplati sjednaný úrok. Po zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 990 Kč odpovídající výši poplatku za poskytnutí úvěru. Soud poplatek za poskytnutí úvěru posoudil dle jeho pravé podstaty jako úrok za poskytnutí úvěru, kdy úrok může být sjednán jak procentní sazbou, tak i pevnou částkou. Postoupení předmětné pohledávky z původního věřitele na žalobce proběhlo postupem předvídaným v ustanovení § 1879 o. z. a postoupení pohledávky bylo žalovanému jako dlužníku oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 o. z. Žalovaný zároveň v řízení zaplacení částky 990 Kč netvrdil ani neprokazoval a zároveň nerozporoval důvodnost ani výši tohoto požadavku žalobce. Proto soud žalobě v tomto směru vyhověl. 6. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení. Tento požadavek žalobce nachází hmotněprávní oporu v ustanovení § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 7. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastnicemi rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když se žalovaný, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 67 %, oproti žalobci, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 33 %, práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. 8. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. soud v písemném vyhotovení rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.