22 C 91/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 067,21 Kč s příslušenstvím sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení. Žalobce tvrdil, že se na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 3.3.2019 [číslo] zavázal skrze telefonní stanici [číslo] žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran. Nedílnou součástí účastnické smlouvy bylo ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení obsažené přímo v textu účastnické smlouvy, na základě které žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o pronájmu koncového zařízení [anonymizována tři slova] [číslo] (dále jen„ [příjmení] zařízení“), a to na dobu neurčitou, přičemž nájemné se řídilo dle Ceníku pronájmu koncových zařízení. Žalovaný se zavázal žalobci za tyto služby a zařízení řádně platit ujednané ceny, respektive splátky či nájemné dle vyúčtování. Pro případ nevrácení pronajatého zařízení byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta dle platného Ceníku. Žalobce v souladu s danou smlouvou služby a pronájem koncového zařízení žalovanému poskytoval a ceny za jejich poskytnutí mu řádně vyúčtovával prostřednictvím pravidelných vyúčtování služeb. Žalovaný však své povinnosti porušil, neboť přestal za poskytnuté služby a koncová zařízení hradit vyúčtované ceny, respektive splátky či nájemné. Vzhledem k porušení povinností ze strany žalovaného byly zbývající částky za nájem koncového zařízení zesplatněny. Konkrétně se jedná o vyúčtování [číslo] splatné dne 3.4.2019, [číslo] splatné dne 4.5.2019, [číslo] splatné dne 3.6.2019. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Pokud jde o skutková zjištění, mezi žalobcem a žalovaným byla dne 3.3.2019 uzavřena účastnická smlouva [číslo]. Předmětem těchto ujednání byl mimo jiné závazek žalobce poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací„ [příjmení] internet do zásuvky S“, a to k telefonnímu číslu [číslo]. Žalobce žalovanému dále poskytl pronájem koncového zařízení sériového čísla [číslo], [anonymizována dvě slova]. Pro případ nevrácení pronajatého zařízení ve lhůtě 30 dnů ode dne ukončení smlouvy o nájmu koncového zařízení byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč Smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobce ke dni 27.7.2019. 4. Vyúčtováním [číslo] bylo vyúčtováno 18,21 Kč za nájem koncového zařízení se splatností 3.4.2019, vyúčtováním [číslo] bylo vyúčtováno 30 za nájem koncového zařízení se splatností 4.5.2019 a vyúčtováním [číslo] bylo vyúčtováno 19 Kč za nájem koncového zařízení se splatností 3.6.2019. Vyúčtováním [číslo] byla vyúčtována smluvní pokuta 4 000 Kč za nevrácení koncového zařízení ve lhůtě 30 dnů ode dne ukončení smlouvy o nájmu, se splatností 15.10.2019. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni 4 067,21 Kč za nájem koncového zařízení a smluvní pokutu. 5. Soud po právní stránce věc posoudil následovně. Dle smlouvy o pronájmu koncového zařízení obsažené v účastnické smlouvě měl žalovaný podle § 2201 o. z. povinnost za pronajaté zboží (koncové zařízení) platit nájemné, přičemž pro případ nevrácení pronajatého zařízení ve lhůtě 30 dnů ode dne ukončení smlouvy o nájmu byla mezi stranami v souladu s § 2048 o. z. sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Účastnickou smlouvou si strany sjednali, že žalovaný bude uvedené platby hradit dle fakturace. Z žalobcem předložených důkazů však vyplývá, že žalovaný této povinnosti nedostál, neboť platby za nájemné koncového zařízení dle vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] ve lhůtách splatnosti, ani později neuhradil. Stejně tak žalovaný neuhradil žalobcem účtovanou smluvní pokutu dle vyúčtování [číslo]. Žalovaný byl v řízení nečinný a neoznačil, ani nepředložil, žádný důkaz o tom, že by žalovanou pohledávku uhradil, nebo že by tato pohledávka zanikla na základě jiné skutečnosti. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud vyhověl žalobci i co do požadovaného příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 067,21 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.