29 C 269/2021-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 234 Kč. Žalobu odůvodnil především tím, že žalovaný uzavřel dne 4. 11. 2014 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen„ Smlouva“). Právní předchůdce žalobce se zavázal zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 2 234 Kč na poplatcích po splatnosti. Dne 31. 12. 2019 právní předchůdce žalobce přistoupil k odstoupení od smlouvy, a to z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2020 uzavřené mezi žalobcem a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO]. Před podáním žaloby vyzýval žalobce žalovaného opakovaně k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 4. 11. 2014 uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému zřízen a veden účet č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“). Z výpisu k osobnímu účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný byl v záporném zůstatku ve výši 2 234 Kč. Dopisem ze dne 3. 12. 2019 oznámil právní předchůdce žalobce žalovanému odstoupení od Smlouvy. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalobcem byla dne 30. 1. 2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Dopisem ze dne 11. 2. 2020 oznámil právní předchůdce žalobce žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Dopisem ze dne 2. 4. 2020, vyzýval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 686 Kč před podáním žaloby. 5. Po právní stránce soud posuzoval mezi účastníky uzavřenou první smlouvu podle ustanovení § 1842 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se Smlouvou o finanční službě, pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 6. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce smlouvu, na základě které vedl ve prospěch žalovaného bankovní účet. Žalovaný v rozporu se smlouvou nezajistil na bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků a tím došlo ke vzniku dluhu a právní předchůdce žalobce přistoupil k odstoupení od smlouvy. 7. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by nějakou další částku, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce právo v souladu s ustanovením § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř