59 C 11/2018-193 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou z 6. 1. 2018 (upřesněnou podáním ze 7. 1. 2018) domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 100 Kč s příslušenstvím představující část nezaplacené ceny zakázky zhotovené dlužníkem pro žalovaného. 2. Soud zjistil, že Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 17. 2. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ dlužník“), na jeho majetek byl prohlášen konkurs a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem. 3. Žalobce uvedl (a soud má tuto skutečnost za prokázanou výpisy z obchodních rejstříků), že jednatelem dlužníka i jednatelem žalovaného je [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobce uvedl, že po ustanovení insolvenčním správcem ponechal operativní řízení podniku dlužníka na žalovaném. Podle žalobce jednatel této situace využil v tom, že část zakázek místo toho, aby je sjednával jménem dlužníka, sjednával jménem žalovaného, přičemž jejich zhotovení zadával dlužníkovi. Dlužník poté svoje plnění fakturoval žalovanému. 4. Žalobce uvedl, že podnik dlužníka byl provozován do poloviny dubna 2017 a že jednu z posledních zakázek vyfakturoval dlužník žalovanému fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne 30. 3. 2017 na částku 18 510 Kč se splatností 29. 4. 2017. Soud má za prokázané fakturou [číslo] ze dne 30. 3. 2017, znějící na částku 18 510 Kč a se splatností 29. 4. 2017, že jí dlužník vyzval žalovaného k zaplacení zakázky [číslo] specifikované v předmětné faktuře. 5. Žalobce uvedl, že žalovaný z této faktury zaplatil dne 28. 5. 2017 pouze 6 410 Kč. Soud má za prokázané důkazem provedeným listinou Výpis z účtu majetkové podstaty za měsíc květen 2017 (čl. 7), že z něho vyplývá, z jeho druhé strany, že ve prospěch majetkové podstaty byla ke dni 28. 5. 2017 od žalovaného poukázána částka 6 410 Kč, přičemž je zde uvedena poznámka„ částečné zaplacení - na zbytek bude zápočet“. 6. Žalobce uvedl, že jednatele žalovaného za období provozu podniku dlužníka opakovaně seznamoval s podmínkami podnikání v období konkursu, mimo jiné s tím, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je přípustné pouze za podmínek uvedených v § 140 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve zkratce dále jen„ InsZ“, tj. pokud zákonné podmínky takového započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Tato podmínka u pohledávky dlužníka za žalovaným, která je předmětem této žaloby, splněna není. 7. Žalovaný se ve věci vyjádřil v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu ze 17. 4. 2018. Žalovaný uvedl, že mezi žalovaným a žalobcem byly v rámci provozu podniku žalobce uzavřeny synallagmatické smlouvy, podle nichž si účastníci měli vzájemně plnit, že vzhledem k nedostatku finančních prostředků na straně žalobce bylo ujednáno, že vzájemné závazky a pohledávky z těchto smluv budou, pakliže nebude možná jejich úhrada, započítávány. 8. Žalobce uvedl, že poskytl žalovanému plnění, které vyúčtoval fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne 30. 03. 2017 na částku 18.510 Kč se sjednanou splatností do 29. 04. 2017 a že žalovaný poskytl žalobci plnění, které vyúčtoval žalobci fakturou – daňovým dokladem [číslo] na částku ve výši 12.100 Kč se sjednanou splatností do 15. 04. 2017. 9. Žalovaný uvedl, že s ohledem na skutečnost, že žalobce neměl na úhradu žalovaným poskytnutého plnění a výslovnou dohodu účastníků došlo k započtení vzájemných závazků a pohledávek tak, že po provedeném započtení zanikl závazek žalobce hradit žalovanému částku 12.100 Kč vyúčtovanou fakturou – daňovým dokladem [číslo] současně závazek žalovaného hradit závazek žalobce vyúčtovaný daňovým dokladem [číslo] na částku 18.510 Kč v části odpovídající částce 12.100 Kč a trval závazek žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 6.410 Kč. Žalovaný uvedl, že částku 6.410 Kč žalobci uhradil bezhotovostním převodem na bankovní účet žalobce a že výše uvedeným zápočtem a doplatkem pohledávka žalobce za žalovaným zanikla. 10. Žalovaný v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu ze 17. 4. 2018 uvedl, že opětovně činí právní jednání spočívající v započtení pohledávek, tj. že tímto započítává na pohledávku žalobce vyúčtovanou fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne 30. 03. 2017 ve výši 18.510 Kč, na níž již bylo plněna bezhotovostním převodem částka ve výši 6.410 Kč a zbývá uhradit pohledávka ve výši 12.100 Kč pohledávku ve výši 12.100 Kč, kterou má za žalobcem z titulu poskytnutého plnění vyúčtovaného fakturou – daňovým dokladem [číslo] ve výši 12.100 Kč tak, že po provedeném započtení zanikl závazek žalovaného uhradit plnění žalobce vyúčtované fakturou – daňovým dokladem [číslo] ze dne 30. 03. 2017 ve výši 18.510 Kč (resp. neuhrazenou část ve výši 12.100 Kč) a současně zanikl závazek žalobce uhradit žalovanému plnění žalovaného vyúčtované fakturou – daňovým dokladem [číslo] na částku 12.100 Kč. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu s ohledem na shora uvedené zamítl. 11. Žalobce se vyjádřil k tvrzením žalovaného v odůvodnění odporu ve svém podání z 22. dubna 2018. Žalobce uvedl, že v § 140 odst. 2 insolvenčního zákona je jako jeden z účinků rozhodnutí o úpadku uvedeno, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Ono„ dále“ je § 140 odst. 3 insolvenčního zákona, který započtení dále omezuje. 12. Žalobce uvedl, že o úpadku dlužníka a o způsobu řešení úpadku bylo rozhodnuto usnesením čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 17. 2. 2015. Jakékoli započtení pohledávky dle faktury – daňového dokladu [číslo] splatné dne 29. 4. 2017 vůči údajnému nároku žalovaného je podle žalobce nepřípustné. Závazek žalovaného ve výši 18 510 Kč zanikl zaplacením co do výše 6 410 Kč a co do výše 12 100 Kč uplatněné touto žalobou nadále trvá. 13. Žalobce popřel pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že mezi účastníky bylo ujednáno, vzhledem k nedostatku finančních prostředků na straně žalobce, že vzájemné závazky a pohledávky z těchto smluv budou, pakliže nebude možná jejich úhrada, započítávány. Dle žalobce k žádnému takovému ujednání nedošlo a ani dojít nemohlo, takové ujednání by bylo ve smyslu výše uvedeného neplatným, případně neúčinným právním jednáním. Navíc v tomto konkrétním případě ani žádný zápočet nebyl podepsán. 14. Žalobce k části III vyjádření žalovaného (žalovaný v něm činí započtení) žalovaným uvedl, že ani insolvenční soud, natož obecný soud nemohou vydávat rozhodnutí, která jsou v rozporu s právem. Dle žalobce by soud měl zvážit možnost vydat rozsudek pro uznání, když bod 2.3 vyjádření žalovaného je faktickým uznáním nároku. 15. Žalobce byl soudem vyzván (při 1. jednání 8. 2. 2019), aby doplnil žalobní tvrzení o vylíčení rozhodujících skutečností tak, že uvede zaplacení, jakého konkrétního plnění se touto žalobou domáhá, tj. kdy a jakým způsobem bylo mezi dlužníkem a žalovaným dohodnuto, co bylo jeho předmětem, kdy a jakým způsobem bylo dlužníkem žalovanému poskytnuto, jakým způsobem byl sjednán vznik nároku na zaplacení ceny tohoto plnění, jaká byla výše ceny tohoto plnění a jeho splatnost a aby pro svá doplněná tvrzení označil potřebné důkazy. 16. Žalobce v reakci na výše uvedené procesní poučení (při 1. jednání 8. 2. 2019) uvedl, že to co mělo být předmětem plnění mezi dlužníkem jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem je zřejmé z označení dodávky v předmětné faktuře [číslo]. Žalobce má za to, že tato skutečnost není mezi účastníky řízení sporná, žalovaný dle jeho názoru tím že na úhradu ceny plnění částečné plnil, svůj závazek ve zbylém rozsahu uznal, to je zřejmé z jeho poznámky z výpisu účtu majetkové podstaty, ve kterém žalovaný uvádí, že zbytek ceny plnění bude řešen zápočtem. 17. Žalobce dále doplnil svá žalobní tvrzení v podání z 27. února 2019. Žalobce mimo jiné uvedl, že obvyklý postup při sjednávání zakázek byl ten, že zákazník poslal buď písemnou objednávku, nebo zboží objednal telefonicky. Následně příslušný obchodník dlužníka zpracoval podklady pro [anonymizováno] výrobu, zboží bylo vyrobeno, zasláno zákazníkovi (případně si je osobně odebral) a dle podkladů připravených obchodníkem dlužníka bylo vyúčtováno. Žalobce poukázal na to, že v předmětném řízení žalovaný pravost daňového dokladu a tím i pravost a uskutečnění dodávky tiskovin uvedených na daňovém dokladu nezpochybnil. Žalovaný naopak část fakturované částky zaplatil, a to s poznámkou„ částečné zaplacení, na zbytek bude zápočet“. Podle žalobce oprávněnost nároku není zpochybněna ani ve vyjádření právního zástupce žalovaného ze dne 17. 4. 2018. Žalobce má za to, že i přes absenci dalších dokladů o dodávce) tak platí ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“ nebo„ o. z.“), že plní-li dlužník zčásti, má částečné plnění účinky uznání dluhu, lze-li z okolností u