12 C 103/2022-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 138,87 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny (dále jen„ VODP“). Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum], v částce 2 197,94 Kč, splatné ke dni 20. 10. 2020. Dále žalobkyně vyfakturovala dodanou elektřinu za období od [datum] do [datum] na částku 3 793,43 Kč, splatnou dne 25. 2. 2021. Na tyto faktury žalovaný ničeho neuhradil a je tedy v prodlení se zaplacením částky 5 991,37 Kč. Na základě prodlení žalovaného s hrazením plateb za poskytování elektřiny přistoupila žalobkyně k odpojení odběrného místa od distribuční soustavy prostřednictvím distributora. Distributor odpojení provedl a na základě ceníku poskytování služeb vyúčtoval žalobkyni částku ve výši 907,50 Kč. Tuto částku dále žalobkyně nárokovala po žalovaném, nicméně ten na tuto částku ničeho neuhradil. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek, a to písemnými upomínkami doporučené zaslanými na adresu žalovaného ve dnech 24. 11. 2020, přičemž za upomínku si dle VODP žalobkyně účtovala 240 Kč. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [obec a číslo] Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Fakturou [číslo] na částku 2 197,94 Kč, splatné ke dni 20. 10. 2020, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] v celkovém množství 988 kWh. Fakturou [číslo] na částku 9 793,43 Kč, splatné ke dni 25. 2. 2021, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum], v celkovém množství 859 kWh. Žalobkyně následně po domluvě s distributorem nechala odběrné místo žalovaného odpojit od distribuční soustavy, za což žalobkyni distributor vyúčtoval částku ve výši 907,50 Kč, kterou žalobkyně přeúčtovala žalované. Dále žalovanému zaslala dvě upomínky k úhradě dlužných částek, přičemž za každou v souladu s VODP nárokovala částku 240 Kč. Žalovaná na dlužné částky neuhradila ničeho a je tedy v prodlení s úhradou částky 7 138,87 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně dále v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. žalovanému dodávala elektřinu a související služby. Žalobkyně své povinnosti splnila, neboť žalovanému obě komodity dodávala a jejich dodávku řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by nedoplatky, které mu v souvislosti s dodávkou obou komodit vznikly, uhradil, že jeho povinnost k úhradě vymáhané částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. 6. Žalobkyně s žalovanou sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o. z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaná byla na dluh upomínána, a proto žaloba byla shledána po právu i o ohledně částky 240 Kč. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatků nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 138,87 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu plynu a elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t. 11. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu).