12 C 174/2021-36 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 894 Kč s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobce byl žalovaný dne [datum] zadržen Policí ČR a převezen k odbornému [anonymizováno] vyšetření, které bylo spojeno s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek v organismu, neboť vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejich vlivem. Provedeným vyšetřením byly prokázány cannabinoidy v organismu žalovaného. Tím vznikly žalobci náklady na použití služebního vozidla ve výši 57,88 Kč. Vyšetření na zjištění přítomnosti návykových látek u žalovaného byla pozitivní, přičemž žalobce uhradil náklady na provedení vyšetření, konkrétně za odběr biologického materiálu částku 347 Kč a za rozbor odebraného vzorku 488,75 Kč, žalovaný je proto povinen pohledávku žalobce v celkové výši 894 Kč uhradit. K úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 20. 11. 2019, na místě svého trvalého bydliště si však žalovaný výzvu nepřebral. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný ani žalobce se k této výzvě nevyjádřili. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byl sepsán úřední záznam, jehož předmětem byla kontrola žalovaného, který byl při jízdě vozidlem zastaven Policí ČR za účelem provedení kontroly přítomnosti alkoholu či jiných návykových látek v organismu. Po provedení testu na přítomnost jiných návykových látek, který vyšel s pozitivním výsledkem, byl žalovaný převezen k odbornému lékařskému vyšetření, které bylo spojeno s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění přítomnosti jiných návykových látek v organismu. Provedeným vyšetřením byly prokázány cannabinoidy v organismu žalovaného. Tím vznikly žalobci náklady na použití služebního vozidla ve výši 57,88 Kč. Vyšetření na zjištění přítomnosti návykových látek u žalovaného byla pozitivní, přičemž žalobce uhradil náklady na provedení vyšetření, konkrétně za odběr biologického materiálu na základě faktury č. KOF1901137 částku 347 Kč a za rozbor odebraného vzorku na základě faktury [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 488,75 Kč, žalovaný je proto povinen pohledávku žalobce v celkové výši 894 Kč uhradit. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, s tím že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli [anonymizováno] služeb odborné [anonymizováno] vyšetření náklady, které mu úhradou odborného [anonymizováno] vyšetření vznikly, a dále vyšetřovaná osoba hradí i náklady na dopravu vyšetřované osoby do [anonymizováno] zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl na základě provedeného testu na přítomnost návykových látek, s pozitivním výsledkem, převezen žalobcem do odborného lékařského zařízení, kde mu byl proveden test na prokázání přítomnosti návykových látek v organismu. Protože výsledky provedených testů byla přítomnost návykových látek u žalovaného prokázána, je žalovaný povinen uhradit žalobci vynaložené náklady na dopravu do lékařského zařízení. Protože žalovaný jak náklady na dopravu řádně vyčíslené žalobcem částkou 57,88 Kč ani náklady na provedení vyšetření v [anonymizováno] zařízení ani přes výzvy dosud neuhradil, shledal soud žalobu důvodnou. 7. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Výrokem III. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1 000 Kč. Dle § 2 odst. 3 věty prvé zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění (dále jen„ zákon o SOP“), je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o SOP se Česká republika a státní fondy od poplatku osvobozují. Protože navrhovatel je od poplatku osvobozen, jeho návrhu soud vyhověl, a žalovaný není od poplatku osvobozen, uložil soud povinnost nahradit soudní poplatek právě žalovanému v souladu s uvedeními ustanoveními.