12 C 320/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 588 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 192 Kč za období od 2. 5. 2020 do 27. 1. 2021. Žalobkyně se žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“ [číslo] s počátkem pojištění od [datum]. Předmětem smlouvy bylo pojištění osobního automobilu značky Renault Mégane, [registrační značka]. Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalovanému závazek hradit pojistné ve výši 3 618 Kč za pojistné období v půlroční délce, splatné první den příslušného pojistného období. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil splatné pojistné, a to ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni 1. 5. 2020. Z uvedené smlouvy vznikl žalobkyni nárok na pojistné za období od 22. 1. 2020 do 1. 5. 2020 v částce 2 588 Kč a dále na sjednaný poplatek ve výši 300 Kč za odeslání upomínky s upozorněním na možný zánik smlouvy v případě neuhrazení pojistného a dále poplatek ve výši 300 Kč za odeslání upomínky na dlužné pojistné po ukončení smlouvy. Zároveň se žalobkyně domáhá kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 192 Kč od 2. 5. 2020 do 27. 1. 2021. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění od [datum]. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti z provozu osobního automobilu značky Renault Mégane, [registrační značka]. Z uvedené smlouvy byl žalovaný zavázán hradit sjednané pojistné ve výši 3 618 Kč za pojistné období v půlroční délce, splatné první den příslušného pojistného období. Žalovaný neuhradil řádně pojistné, a to ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni 1. 5. 2020 a ke dni zániku pojištění činí dlužné pojistné částku 2 588 Kč. Žalobkyně zároveň prokázala, že žalovaného upomínala k úhradě dlužného pojistného, a to jak před ukončením smlouvy, tak po jejím ukončení, pročež jí vzniklo právo požadovat sjednané náklady za odeslání upomínky ve výši 600 Kč. Žalobkyně pak žalovanému odeslala dne 25. 9. 2020 předžalobní výzvu k plnění, nicméně ani poté žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 3 odst. 1, věty první a druhé zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 6. Po právní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ze kterých žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, smlouva zanikla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Za dobu do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo, má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Žalobkyně zároveň prokázala, že žalovaného upomínala k úhradě dlužného pojistného, pročež jí vzniklo právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s tímto upomínáním. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě žalované částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.