12 C 74/2022-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 297 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem – [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva o pojištění motorových vozidel [číslo] Počátek pojištění byl sjednán na [datum]. Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalované závazek hradit sjednané roční pojistné ve výši 16 778 Kč. Tuto povinnost však žalovaná porušila. Ke dni 14. 5. 2020 pojistná smlouva zanikla z důvodu změny vlastníka vozidla. Dlužná částka 1 297 Kč představuje pojistné za období od 2. 3. 2020 do 14. 5. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018 společnost [právnická osoba] postoupila v rámci dílčího postoupení pohledávek svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno předžalobní výzvou. Postoupenou pohledávku žalovaná neuhradila. Dále žalobkyně požadovala částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstal v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovanou, která je rovněž právnickou osobou – společností s ručením omezením, byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění dne 2. 3. 2011, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla Nissan, [registrační značka]. Z uvedené smlouvy byla žalovaná zavázána hradit sjednané roční pojistné ve výši 16 778 Kč. K zániku pojištění došlo ke dni 14. 5. 2020 z důvodu změny vlastníka vozidla. Žalovaná dluží žalobkyni za období od 2. 3. 2020 do 14. 5. 2020 na pojistném částku 1 297 Kč. V předžalobní výzvě byla žalovaná obeznámena s postoupením pohledávky na žalobce. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 3 odst. 1, věty první a druhé zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla. Podle ustanovení § 13 odst. 2 věty první zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo zákona. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějšcích předpisů (dále jen„ o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1882 odst. 2 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Po právní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ze které žalované plynul závazek hradit sjednané pojistné. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 2. 3. 2020. Pojištění zaniklo ke dni 14. 5. 2020 z důvodu změny vlastníka vozidla. Za dobu do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo, má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo v souladu s ustanovením § 1879 o.z. k postoupení pohledávky za žalovaným. Předmětem postoupení byla mimo jiné pohledávka za žalovaným v celkové výši postupované pohledávky 1 297 Kč. Uvedenou částku proto soud uložil žalované uhradit, když žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by předmětnou pohledávku zaplatila, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč žalobkyně požadovala v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se jedná o vzájemný spor mezi podnikateli, soud proto žalované uložil tuto částku uhradit. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč ke třem úkonům právní služby – převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.