12 C 99/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jakožto provozovatel na základě koncesní smlouvy byla oprávněna odtáhnout motorové vozidlo ve vlastnictví žalovaného zn. Peugeot, [registrační značka], zaparkované v ulici [ulice] v [obec], kdy toto vozidlo bránilo provedení blokového čištění komunikací. Odtaženo bylo dne [datum] v [údaj o čase] hodin a následně pak bylo vráceno na místo odtahu. Z průběhu odtahu byla provedena fotodokumentace a oznámení o provedení odtažení vozidla ev. [číslo] které bylo uloženo za přední stěrač odtaženého vozidla. Žalovanému pak byla doporučeným dopisem ze dne 9. 10. 2020 č.j. [číslo] [spisová značka] zaslána výzva k úhradě nákladů nuceného odtahu vozidla, kterou žalovaný nepřevzal a dlužnou částku neuhradil. Proti nařízenému odtahu a vzniklým nákladům podal žalovaný odvolání, kterému však nebylo odvolacím orgánem vyhověno. Protože žalovaný doposud ničeho neuhradil, žalobkyně se domáhá soudní cestou určení povinnosti k zaplacení nákladů za odtah ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, nic proti žalobě nenamítal. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v již podané žalobě. Protože bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že veškerá skutková tvrzení žalobkyně jsou pravdivá, na základě koncesní smlouvy ze dne [datum] byla žalobkyně oprávněna provést odtah vozidla, neboť žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace [ulice] [obec] dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu v souladu s ust. § 19 odst. 5, 6 zákona č. 13/1997 Sb. Tímto veřejným zájmem bylo označení uvedené ulice osazením dopravní značky„ Zákaz stání“ na základě rozhodnutí [stát. instituce], odboru dopravy a majetku, č.j. [spisová značka] [číslo], [anonymizováno]: [číslo] ze dne [datum]. 5. Žalobkyně prokázala, že na základě koncesní listiny je oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel v souladu s Nařízením [územní celek] [číslo] přičemž částka za uvedený odtah činí 4 000 Kč. Tato částka byla stanovena v článku 2 bod 1 písm. a) citovaného nařízení v částce 2 500 Kč za odtah úplný a za cenu zpětného odtahu, tj. navrácení vozidla na své místo účtovala pouze částku 1 500 Kč, ačkoli mohla být dle vyhlášky účtována částka vyšší. 6. S ohledem na výše uvedené soud shledal nárok žalobkyně po právu a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pokud jde o příslušenství, bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z., neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky a žalobkyně má tedy nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tyto jsou požadovány ode dne následujícího, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Jedná se tedy o datum 26. 11. 2020, neboť do 25. 11. 2020 měl žalovaný na základě výzvy k úhradě dlužnou částku uhradit. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, přiznal částku ve výši 600 Kč. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrady 2 x 100 Kč Celkem tedy 600 Kč. Nebyly přiznány náklady spočívající v dani z přidané hodnoty, neboť žalobkyně nebyla zastoupena advokátem a nemůže tuto daň účtovat.