13 C 239/2022-20 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně učinila zaplacení částky 1 530 Kč s tím, že dne [datum] v [údaj o čase] hod. při jízdě na lince [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost uhradit vedle jízdného 30 Kč ještě přirážku ve výši dalších 1 500 Kč a na místě byla vyzvána k zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila, žalobkyně proto požaduje též zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky ode dne následujícího po dni přepravní kontroly do zaplacení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Na výzvu žalovaný nijak nereagoval, zásilku si na zákonné doručovací adrese nevyzvedl a nevyjádřil se tak ani k věci samotné, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud ze„ Zápisu o provedené přepravní kontrole“, [variabilní symbol], zjistil, že žalovaná se tvrzeného dne přepravovala prostředkem veřejné dopravy na lince [anonymizováno] a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázala jízdním dokladem. Stejnopis vyhotoveného zápisu o kontrole obsahujícího mj. též povinnost k úhradě přirážky k jízdnému a její výši převzala, zápis odmítla podepsat, její totožnost byla ale zjištěna z OP, údaje pak souhlasí i s údaji v CEO. Výše jízdného a přirážky k jízdnému je soudu známa z jeho úřední činnosti, rovněž tak splatnost nároků k výzvě na místě samém, obojí je pak i správně uvedeno v samotném zápisu. 4. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdy závazku dopravce ze smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení koresponduje závazek cestujícího zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. Žalovaná nastoupením do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní s ní tímto uzavřela smlouvu o přepravě v hromadné dopravě a akceptovala povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole, jinak kromě jízdného zaplatit na místě i přirážku k němu. Tím, že ani při kontrole nezaplatila, dostala se dle § 1968 o. z. následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje jejich výše. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč, konkrétně příprava a převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu), a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů náležejících k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a). Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně, tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta. 7. Žalobkyně nárokovala tři úkony právní služby, soud však neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela odměna společně s náhradou hotových výdajů. V případě sepsání předžalobní upomínky jde o úkon činěný ještě před zahájením řízení, jehož smyslem je právě to, aby žádné náklady řízení nevznikaly, a aby účastníci sami, dříve než začnou vůbec uvažovat o soudním sporu a kontaktují advokáta, dodržovali jakousi běžnou zdvořilost a upozornili druhou stranu na to, že evidují dluh. Na upomínku nejsou kladeny žádné právní nároky, jde o odeslání zcela prosté obyčejné výzvy k zaplacení, kdy i běžné osoby, natož pak aparátem k tomu vybavená žalobkyně, disponují i softwarem pro takový postup. Vyzývání advokátem proto soud v tomto případě nepovažuje za účelný postup a za tento úkon náhradu nepřiznal. Bral přitom v potaz i rozhodnutí Ústavního soudu, který se se zastupováním subjektů advokáty v podobných typech řízení neztotožňuje a vyžaduje, aby velké společnosti vymáhaly dluhy samy, když disponují potřebným zázemím. Nepochybně je tak v jejich silách alespoň předžalobní fázi zvládnout bez advokátní asistence. V řízení navíc ani nebylo doloženo, že by skutečně advokát předžalobní výzvu odeslal, když zpráva o odeslání písemnosti údaj o odesílateli neobsahuje, toliko kód, ze kterého však není zřejmé, o koho se jedná. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala zcela pasivní i v soudním řízení, přiznal soud náklady i přes nedoložení splnění požadavku § 142a odst. 1 o. s. ř., tj. právě odeslání předžalobní výzvy, neboť na věci by to nic nezměnilo, když svůj účel, tj. vyhnout se soudnímu řízení, by tato zjevně nesplnila. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.